Ke kávě kočku?

Původně si chtěla Magdaléna Pařízková otevřít úplně obyčejnou cukrárnu na Žižkově. Ve svých 46 letech nemohla dlouho najít práci a měla pocit, že pražské čtvrti chybí útulné místo, kam by lidé mohli chodit a nad dobrou kávou rozmlouvat i odpočívat. Ke kočičí kavárně ji přemluvily dcery, které tenhle světový trend nadchnul. 

Nejdřív se jí to zdálo divné. „Nikdo nebude chodit do kavárny, kde budou kočky, protože všichni mají kočky doma,“ říkala si kavárnice. Po dvou týdnech provozu má ale Kočkafé Freya na Facebooku téměř 3000 příznivců a o víkendech beznadějně plno.

„Bály jsme se, aby se lidé ke kočkám nechovali hrubě nebo je nepřerazili dveřmi, ale je úžasné sledovat, jak jsou lidé opatrní. Je vidět, že lidé, kteří sem chodí, mají kočky rádi a ví, jak se k nim mají chovat,“ říká majitelka původně vyučená v oboru knihkupec. Její kavárna, která se otevřela 5. října v Bořivojově ulici na Žižkově, je první svého druhu v Praze. Úplně první kočičí kavárna v Česku vznikla v červenci v Karlových Varech.

Začalo to na Tchaj-wanu

První kočičí kavárna na světě vznikla na Tchaj-wanu v hlavním městě Tchaj-pej už v roce 1998. Podle původního záměru měla kavárna sloužit místním jako oáza klidu uprostřed pulzujícího města. Brzy se ale podnik Cat Flower Garden stal oblíbenou destinací zejména japonských turistů.

A byli to právě Japonci, kteří se pro myšlenku kočičích kaváren nadchli tak, že od roku 2004, kdy byla první otevřena v Ósace, jich dnes v Japonsku existuje na sto padesát.

V posledních letech se trend kočičích kaváren začal nezadržitelně šířit a milovníci koček i neobvyklých zážitků si přijdou na své už na čtyřech kontinentech. Kavárny existují ve Spojených Státech, v Kanadě, v Austrálii a od roku 2012 v Evropě. Úplně první evropská kočičí kavárna vznikla ve Vídni, kde si ji otevřela příznačně Japonka Takako Ishimitsu.

Dnes tyto podniky existují například v Londýně, Paříži, Budapešti, Amsterdamu nebo Mnichově a mají velký ohlas. Když se v Paříži otevřela kavárna Le Café des Chats, tržby za první víkend trhly rekordy a lidé si rezervovali místa na dva měsíce dopředu.

Pokud chcete v Londýně navštívit Lady Dinah’s Cat Emporium bez rezervace se neobejdete. Od letoška najdete kočičí kavárny i u nás.

Běhat po úřadech

Kočičí kavárna není kavárna pro kočky. Není to ani kavárna, kde by se kočky podávaly nebo prodávaly. Je to kavárna, kam se chodí ke kočkám na návštěvu. Otevřít kočičí kavárnu ale není jen tak. „Musíte hodně volat a běhat po úřadech. Ne že by nám instituce nebyly nakloněny, ale nejdřív nevěděly co s tím, protože je to něco úplně nového,“ líčí Magdaléna Pařízková.

Všechno musela schválit hygiena i veterinární správa. Kočky musí být očkované a naprosto zdravé. Prostor musí být oddělený, aby kočky neměly přístup k jídlu a kuchyni. Zároveň musí mít místnost pro toaletu a také místnost, kam se mohou schovat, pokud nemají zrovna náladu na hosty v kavárně. Při vstupu do kavárny je třeba dávat pozor, aby kočky neutekly, hosté také nemůžou kočky krmit, rušit je při spánku nebo je nutit k něčemu, co kočky samy nechtějí. Zatím se ale žádné problémy nevyskytly.

„Myslely jsme si, že k nám budou chodit hlavně ženy, ale docela často chodí i muži. Dokonce ve větších skupinkách. A dost často chodí páry. Lidi se sem vracejí, a to jsem ráda, protože jsem chtěla, aby to tady bylo takové útulné,“ pochvaluje si novopečená kavárnice.

https://www.youtube.com/watch?v=kZ46JeYUH5k

Její Kočky v Kočkafé Freya pocházejí z útulku; podmínkou je, aby byly zvyklé na lidi. „Vždycky se ptáme, jaké ty kočky jsou, protože tady nemůžou být kočky, které by škrábaly nebo měly agresivní povahu. Kočky v útulku ale bývají mazlivé, chtějí se prodat. Stejně ale nové přírůstky nepouštíme hned mezi lidi, necháme je si zvyknout a zatím u všech se ukázalo, že jim přítomnost lidí nevadí.“

Existuje i možnost zdejší kavárenské kočky podpořit, například věcnými dary v podobě hraček, pamlsků nebo kočkolitu. Přijmou tu i granule, kapsičky nebo konzervy, ale protože není dobré míchat různé druhy krmiv, musí se počkat, až se nesbírá větší množství jedné značky.

„Nejvíce nás lidé podpoří tím, že přijdou, ale neodmítneme ani ty věcné dary. Lidé mají jistotu, že to opravdu využijeme pro kočky. Za dýška kupujeme kočkám kapsičky, které dostávají dvakrát denně,“ říká Jana Pařízková, která své mamince v kavárně pomáhá. Její sestra Eva, která byla hlavní iniciátorkou, pomáhá s administrativou a propagací.

Kavárenská felinoterapie

Proč jsou kočičí kavárny tak oblíbené? Ve světě se staly alternativou pro ty, kteří nemůžou mít vlastní kočky, a přesto si s nimi chtějí hrát nebo se pomazlit. To potvrzuje i Magdaléna Pařízková: „Lidé můžou mít v rodině alergika nebo žijí někde, kde zvíře mít nemůžou. Tohle je pro ně příležitost si s kočkami pohrát, pomazlit se nebo je jen tak pozorovat. To je někdy lepší než televize. Navíc přítomnost koček má skvělý vliv na psychiku a duševní pohodu.“

Blahodárného vlivu koček na lidský organismus využívá felinoterapie. Je to jedna z variant zooterapie, která využívá kontaktu se zvířaty k podpůrným metodám léčení u somatických i psychických poruch a zátěží. U koček je výhodou, že jejich působení může probíhat i v omezeném prostoru, nemusí se venčit nebo podstupovat speciální výcvik. Jsou tedy vhodné i pro pacienty s omezenou hybností nebo pro děti. K terapii se často využívají plemena ragdoll, druhá největší rasa koček vyšlechtěná v USA v 60. letech, perská kočka nebo něvská maškaráda, ale obecně lze využít jakoukoli kočku. 

„K felinoterapii lze využít kočky všech plemen, pokud jsou dobře socializované, mají se svým majitelem úzký vztah a těší je předvádět se, nechat se laskat a nevadí jim změna prostředí, cizí pachy, hluk a cizí lidé,“ říká Daniela Hypšová z nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi, která před dvanácti lety stála u zrodu české felinoterapie a se svými kolegy se jí věnuje dodnes.

„V naší organizaci pracujeme s ragdolly, norskými lesními, mainskými, ale i domácími kočkami. Pořádáme zkoušky, semináře, školení, publikujeme, účastníme se konferencí.“

I Magdaléna Pařízková je ráda, že se nechala k otevření „léčebného“ kočičího podniku přemluvit. „Je to sice strašně náročné a člověk tady musí být od rána do večera, ale zatím máme úspěch,“ shrnuje. „Zatím jsme hlavně na Facebooku . Chtěly bychom nechat vytisknout letáčky a plakáty, aby se o nás dozvěděli i lidé, kteří nemají internet.,“ shodují se matka s dcerou.

Občas jejich trochu zastrčený podnik najdou i turisté a chválí ho. „Říkají, že je to tu hezčí než ve Vídni,“ směje se majitelka. Kromě kočičí společnosti a kávy nabízí kavárna zákusky nebo horkou čokoládu s marshmallow. Kočky polehávají po oknech, honí plyšové myšky nebo se producírují před hosty. „Prosím, zavřete dveře, ať nám kočky neutečou,“ ozve se občas, když přichází nový návštěvník.