Kam se andělé již nebojí vkročit

Na poměry evropské vědecké spolupráce nejsou dva miliony eur žádná ohromná částka. Mohly by však posunout naše vnímání reality úplně stejně jako miliardy, které utrácí Evropská laboratoř pro fyziku částic (CERN) v Ženevě. Letos uvede CERN do provozu velký hadronový urychlovač a jeho prvním úkolem bude pátrání po Higgsově bosonu, kterému se s trochou nadsázky přezdívá božská částice. Naopak ony dva miliony eur se vynaloží na hledání Boha samotného – nebo lépe řečeno na biologické důvody, proč tolik lidí věří v Boha nebo bohy a proč se vůbec oddávají náboženské víře.

Projekt nazvaný „Za kořeny náboženství“ je zatím největší vědeckou studií tohoto tématu. Odstartoval loni v září, poběží tři roky a zúčastní se ho badatelé ze čtrnácti univerzit a celé řady disciplín od psychologie po ekonomii. A to jde jen o poslední projev sílící tendence vědy strkat nos do božích záležitostí.

Náboženství si o biologické vysvětlení vysloveně říká. Jde o všudypřítomný fenomén – pro druh Homo sapiens dost možná i jeden z určujících –, ale také o fenomén záhadný. Na rozdíl od jazyka, který je rovněž pro příslušnost k lidskému rodu charakteristický, nemá žádné očividné výhody. Přesto na něj lidé vynakládají ohromné prostředky. A na rozdíl od jazyka se lidé o náboženství prudce přou. V chápání biologie jazyka ovšem věda dosáhla značného pokroku: kromě jiného již víme, kde se v mozku zpracovává i jak se vlastně zprostředkovává význam. Přišel tudíž čas podívat se pod drobnohledem i na náboženství.

Takovou hypotézu nepotřebuji

Projekt „Za kořeny náboženství“ si v tomto ohledu vytkl nemálo ambiciózní cíl. Experimenty, které bude financovat, mají rozklíčovat mentální mechanismy, které jsou třeba k vytvoření představy o vševědoucím Bohu. Zkoumat se bude i to, zdali (a jak) víra v takového Boha podobného bezpečnostní kameře může u jednotlivce představovat reprodukční výhodu a jestli náboženství vylepšuje pověst jednotlivce (například zda jsou věřící považováni za důvěryhodnější než ateisté). Badatelé se rovněž budou snažit zjistit, zdali různá náboženství vedou k různé úrovni spolupráce, co za tím stojí a zdali je taková spolupráce prospěšná pro kolektiv, a to jak pro náboženské společenství, tak pro ty, kdo stojí mimo něj.

Je to ctižádostivý seznam. Naštěstí je cesta již trochu vyšlapaná. Například Patrick McNamara, šéf Evoluční neurobehaviorální laboratoře při Bostonské lékařské fakultě, pracuje s lidmi postiženými Parkinsonovou nemocí. Tuto chorobu způsobuje nízká hladina neurotransmiteru dopaminu v jistých částech mozku. Doktor McNamara dospěl k předběžnému závěru, že pacienti postižení Parkinsonovou nemocí jsou méně religiózní než zdraví jedinci a že rozdíl podle všeho koreluje s vážností postižení touto chorobou. Chová tudíž podezření, že religiozita je spojená s hladinou dopaminu, a proto nyní v návazné části studie sleduje pacienty, kteří berou léky zvyšující hladinu dopaminu, a zároveň další pacienty, kteří tyto léky neužívají.

Jakkoli je tato neurochemická práce předběžná, mohla by navázat na studie zkoumající, které části mozku jsou aktivní při náboženském prožitku. Nina Azariová, neuroložka z Havajské univerzity v Hilu, která má rovněž doktorát z teologie, studovala mozky nábožensky založených lidí. Pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) měřila mozkovou aktivitu u šesti fundamentalistických křesťanů a u stejně početné kontrolní skupiny nereligiózních (ovšem nikoliv ateistických) jedinců. Všichni křesťané tvrdili, že recitace prvního verše 23. žalmu jim pomáhá navodit náboženské duševní rozpoložení, a tak byly obě skupiny snímány za šesti odlišných okolností: když si pro sebe četli první verš 23. žalmu; když ho předčítali nahlas; když si pro sebe četli pozitivní příběh (dobře známou německou říkanku pro děti); když tuto básničku recitovali nahlas; když četli neutrální text (návod k použití telefonní karty) a při odpočinku.

Celý článek vyjde v pondělním Respektu.