Kam má směřovat Unie

O nečekané překvapení na diskusním kolokviu Evropské vize se postaral bývalý europoslanec a esejista Jean-Louis Bourlanges a filozof Paul Thibaud. Oba se během diskuse do sebe nečekaně ostře pustili.

Bourlanges, který prosazuje hodnoty společné Evropy a v roce 2007 se vzdal funkce europoslance na protest proti nedostatečným ambicím Unie, prohlásil: „Proč jsem odstoupil z Evropského parlamentu? Nechtěl jsem poslouchat projevy, jako jsem tady slyšel od pana Thibauda. Na druhou stranu jsem nechtěl poslouchat projevy o evropské blaženosti.“

Reagoval tak na projev Paula Thibauda, který kritizoval současné fungování Unie, protože není schopna reagovat na budoucí problémy a pouze rozhoduje o maličkostech. Thibaud již v minulosti vystupoval proti přijetí euroústavy a nyní v Praze uvedl: „Jak fungují v současnosti instituce Evropy? Na základě dlouhého řetězce drobných rozhodnutí.“

Zvláštní živočich

Podle Thibauda Unie funguje takovým způsobem, že není schopna definovat své cíle. Unii charakterizoval jako „zvláštního živočicha, který se skládá z drobností“. Thibaud upozornil na to, že je v současnosti Evropa vymezována příliš negativně, obavami jednotlivých států.

„Evropa neumí předvídat budoucnost, reaguje pouze na to, co už se stalo. Je to jako se žábou. Když dáte žábě elektrický náboj, tak reaguje. V tom spočívá slabost Evropy. Z hlediska globalizace nemá Evropa žádný nástroj jak předvídat určitý vývoj,“ myslí si Thibaud.

Podle něj je třeba více respektovat rozhodnutí občanů jednotlivých členských států. Jako příklad porušování tohoto principu uvedl „anulování“ výsledků referenda ve Francii a Nizozemsku k přijetí euroústavy. “Jak můžeme hovořit o demokratických hodnotách? Měli bychom uplatňovat etiku bratrství, bratrských vztahů. Nedostatečně přistupujeme k evropským občanům.“

Kam směřovat

Podle Bourlangese je povrchní rozdělovat příznivce a odpůrce evropské integrace na Evropany a Antievropany. „Unii charakterizuje stále větší obtížnost vybrat si mezi několika společnými budoucnostmi. Rostoucí obtížnost ztěžuje rozhodnutí, kam směřovat.“

Bourlanges je přesvědčen, že je třeba si uvědomit, že každý členský stát Unie se v něčem bude muset upozadit, aby bylo dosaženo kompromisu. “V současné Evropě vidíme určitý postup, který se vzdaluje jednotné Evropě a blíží se liberální představě jednotlivých členů.“ Je skeptický v tom ohledu, že je Unie schopná se v současné době jednotně postavit proti prosazování násilí ve světové politice.

Podobně se vyjádřil i Václav Havel, který kritizoval současnou EU za její přílišný důraz na technokratismus. "Zdá se mi, že v oblasti solidarity s těmito lidmi je EU velmi opatrná, protože má starost o své zájmy ekonomické,“ upozornil na nedostatečné upozorňování Unie na porušování lidských práv na Kubě, v Číně, v Rusku, v Barmě a v Severní Koreji.

„Evropa je posledních dva tisíce let jedním příběhem, často přerušovaným, ale příběhem, nejen hledání, ale i nalézání,“ domnívá se místopředseda Senátu Petr Pithart.

Francouzský velvyslanec v České republice Charles Fries zdůraznil, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy hodlá budovat těsnější vazbu se státy střední Evropy. „Začínáme dialog. Konfrontujme názory politiků a akademiků. Dává to možnost francouzsko-českému dialogu pro nadcházejících 12 měsíců.“

Finalita Evropy

Politolog Thierry Chopin je přesvědčen, že je třeba se zaměřit na evropské cíle, které se často vytrácí během debaty o institucionální reformě Unie. „Jedná se o neschopnost dát Evropě směr. K čemu nám Evropa slouží, jaké jsou její ekonomické a politické síly,“ otázal se Chopin. Podle něj otázka hranic Evropy ozřejmí i její smysl. „Dosavadní rozšíření Unie znamenalo jisté smíření mezi zeměmi Západu a Východu. Rozšíření, které nás čeká, není dostatečně politicky vysvětleno.“

Podle Chopina je často obtížné pochopit, že se hranice EU neustále posouvají. Chopin se domnívá, že by Evropa měla být nejen společným prostorem, ale i světovou mocností.

Pithart zdůraznil, že by se současná Unie měla držet především takové hodnoty, na jejímž základě vznikla, tedy na hodnotě míru. „Je škoda, že to dnes mladším generacím moc neříká.“

Dodal, že se spory o evropských hodnotách vedou již dlouho. „Dokud se nerozhodneme, co chceme obětovat za své hodnoty, budeme o svém evropanství vědět jen velmi málo.“ Kritizoval Unii především za to, že nebyla schopna zabránit genocidě na Balkáně v devadesátých letech. „Shodneme-li se konečně na společné obranné a zahraniční politice, dozvíme se o našem evropanství nejvíce.“

Boulanger se nedomnívá, že by Unie byla pouze perverzní a špatnou institucí. „Pouze se často chová falešně.“