Němečtí sociální demokraté si zasadili další ránu do živého. Poté, co Wolfgang Clement kritizoval levicový posun SPD a vývoj v Hesensku, bylo jeho členství částí strany zpochybněno. Nyní bývalému premiérovi Severního Porýní-Vestfálska a spolkovému ministrovi hospodářství a práce došla trpělivost a odchází.
Členskou legitimaci Clement získal v roce 1970, v roce 1978 usiloval za podpory svého mentora Johannese Raua o místo kancléře. Vybudoval hospodářský program strany a na příští rok se počítalo s jeho nasazením ve spolkových volbách. Nyní je, jak sám s oblibou říká „sociální demokrat bez stranické knížky“.
Podobně jako Oskar Lafontaine, předseda Levice, s jejíž existencí se německá sociální demokracie stále není schopna vyrovnat. Příklon k Levici na zemské úrovni je hlavním důvodem, proč Clement odchází. Levicové křídlo SPD se může těšit, že se konečně zbavuje největšího zastánce reformní politiky z dob kancléře Schrödera. Předseda Müntefering může tiše plakat, odchází mu jeden z nejzkušenějších mužů.
V principu sociální
Sociálně liberální Clement nesnesl styl vedení strany bývalého předsedy Kurta Becka, hesenská rošáda kolegyně Ypsilanti pak byla poslední kapkou. A tak se Clement rozhodl její politiku a především její nesmyslnou energetickou dimenzi nahlas odsoudit. Výrokem „Řečeno německy: nevolil bych jí“ se v lednu poprvé otevřeně distancoval od vlastní strany a poškodil ji.
Ypsilanti přes svůj předvolební slib uvažovala o svém zvolení za podpory Levice a dnes po nepodpoření vlastními členy stojí v Hesensku před novými volbami. Proti Clementovi započaté řízení dospělo po důrazném doporučení předsedy strany Franze Münteferinga k názoru, že může ve straně setrvat. To však již odevzdával členskou legitimaci sám. Ypsilanti i Clement vsadili vše na jednu kartu. Oba dva solitérstvím straně uškodili a napomáhají tak k jejímu pomalému, ale jistému rozkladu.
Děláte to špatně, soudruzi
V rozporu s programem se letos Clement vyslovil několikrát. Kritizoval energetickou politiku strany a postavil se proti odstavení jaderných elektráren, požadovanému od roku 1986, které bude jedním z hlavních témat spolkových voleb příští rok.
Později varoval i před nominací Gesine Schwanové do prezidentského křesla. Hospodářskou politiku, kterou SPD ve velké koalici spoluvytváří, označil za „deindustrializaci“ země. Nepožaduje minimální mzdy a vyšší dávky v nezaměstnanosti, ale stojí i nadále za konceptem reformy sociálního systému a pracovního trhu Agenda 2010, od kterého se i bývalý kancléř Schröder již dávno distancoval.
Převzetí vedení strany Franzem Münteferingem a Frankem-Walterem Steinmeierem bylo pro Clementa šťastným tahem. Jako zkušená šedá eminence mohl do dalšího vývoje zasahovat. Tuto šanci nyní zahodil.
SPD svou nejednotou v pětistranickém systému pouze ztrácí. Svým příklonem nalevo v Hesensku stejně nedokázala zabránit vstupu Levice do Zemského sněmu a nynějším stavem odrazuje i svůj nejsilnější voličský střední proud.
Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
