Jak vytrhnout SPD stoličku

Němečtí sociální demokraté se zbavili břemene. Po letním nátlaku odstoupil dosavadní předseda Kurt Beck, jehož více než dvouletá vláda táhla stranu dolů. Tento porýnsko-falcký premiér nezvládl určit směr SPD, nevyrovnal se s vnitrostranickými křídly, neuměl zazářit na berlínském jevišti a hlavně nevěděl, co s Levicí. (Stranu Die Linke vedou Lothar Bisky a Oskar Lafontaine)

Beck v Berlíně zapadl. Dokázal, že není vůdčí osobnost, nezapůsobil ani na své vlastní voliče, nehledě na to, že žádný špičkový politik, natož možný kancléř, nenosí plnovous. Kdyby Beck nastoupil do boje proti kancléřce Merkelové, získal by si necelých 13 procent voličů. Ani snaha si plnovous oholit mu však v popularitě nepomohla. Vše šlo rychle, Beck byl odstraněn a do záře reflektorů vstoupil po kancléřce druhý nejoblíbenější politik, spolkový ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, jištěný dvěma starými soudruhy.

Rok 2009 bude pro SPD a Levici rok tvrdého boje. Šedesáté výročí založení SRN a NDR či dvacáté výročí pádu Berlínské zdi nabízí dostatek impulsů k přemýšlení o odkazu východoněmecké minulosti a obsahu hesla „sociální spravedlnost“, o které se obě strany přetahují. Levice sebevědomě hledí na výzvu 10 procent plus a realita červeno-rudé koalice v Durynsku nebo Sársku je na dosah.

V Hesensku se právě šéfka SPD Ypilanti rozhoduje, zda se Levicí nechá podpořit v úřadu premiérky. Beck by jí nechal volnou ruku, ale to už je tu nový předseda Franz Müntefering a nový kandidát na kancléře Steinmeier. Müntefering již stranu v letech 2004 a 2005 vedl. „Jeho efektivnost“ Steinmeier, který volí přesně každé slůvko, aby si to s nikým nerozházel, umí dřít i zářit. Je tu však ještě někdo navíc. Bývalý kancléř Gerhard Schröder.

Starý triumvirát

Stalo se cosi, co se v SPD tiše plánovalo již dlouho. Na schůzce špiček strany u jezera Schwielowsee se ve svitu posledních letních slunečních paprsků dohodlo, že se Beck vrátí zpět do Porýní-Falce a strana nově vzkvete. Steinmeier si vynutil do čela strany Münteferinga a nechal se prohlásit za kandidáta na kancléře. Žádnému politikovi se od prvního jmenování kandidáta na kancléře v roce 1961, tehdy primátora Západního Berlína Willyho Brandta, nepovedlo tak lehce zmocnit kancléřské kandidatury. Schröderův předseda je tedy nyní opět předseda, Schröderův oddaný šéf kancléřství je kandidát na kancléře. A Schröder je opět ve středu dění. Pachuť puče, která provázela obrodu strany připravující se na předvolební boj, je především důkazem rozkolu strany.

Vedení se ujímá starý triumvirát, který zastává své staré politické linie, s jejichž důsledky bojoval Beck celou dobu svého politického výsluní. Agenda 2010 z roku 2003 posílila sice hospodářství, ale sociální demokraty rozdrobila.

Proč otevřenost?

Nyní je potřeba stranu scelit a to, jak vidno, jakýmkoli způsobem. Změny SPD oznámila slovy „vedení rozhodlo“. Jako jediná má přitom ve stanovách funkci kandidáta na kancléře. V roce 2000 si odsouhlasila i možnost jeho výběru a drtivá většina členů si navíc přeje volbu kandidáta na sjezdu. Realita je jiná. Díky osobnostem jako je Müntefering a Steinmeier má SPD šanci zvýšit své nynější 26 procentní preference a transparence by paradoxně mohla jen uškodit.

Zdá se, že jen tito dva „oblíbenci“ mohou konkurovat Křesťanskodemokratické Unii. Znovu zocelený Müntefering vyřídí za Steinmeiera, který jako koaliční ministr nemůže otevřeně útočit na kancléřku Merkelovou, špinavý politický boj, Steinmeier dostane šanci se profilovat jako čistý státník. V pozadí tiše pracuje Schröder, stejně tak, jako kdysi Steinmeier tiše připravoval strategie pro Schrödera.

Úspěchy Levice

Mezitím se rozdrobeností SPD baví její bývalý předseda a nynější předseda Levice Oskar Lafontaine, kterého stařičký sociálnědemokratický kancléř Helmut Schmidt ve víru nových událostí ve straně přirovnal k „Adolfu Nazimu“. Kurt Beck Lafontaina, brousícího si zuby na křeslo sárského premiéra, nezvládl zdiskreditovat a nepovedlo se mu stranu vůči Levici vymezit.

Levice se tak zabydluje v zemských sněmech v Dolním Sasku, Hamburku, Hesensku a v zářijových volbách pošilhává po křeslech v Bavorsku. SPD stále zápasí se svým levicovým křídlem a hledá se. Müntefering a Steinmeier vědí, kam stranu povedou. Doprava. Agenda 2010 byla podle nich „bez alternativ“, Levice na této rétorice jedině získává. Vydělává i na výrocích podobných těm Helmuta Schmidta.

Vymezení SPD

Nové vedení strany bude muset jasně definovat hranici mezi svým novým předvolebním programem a Levicí, chce-li se stát její jedinou alternativou v zemi, kde se propast mezi chudými a bohatými již nebezpečně rozevřela.

Navíc musí uklidnit levé křídlo, které razí heslo „využít majetek, bojovat proti chudobě, posílit střední vrstvu“ a požaduje zavedení daně z majetku, zrušení odchodu do důchodu v 67 letech, vyšší dědickou daň a přerozdělení peněz pro více „sociální spravedlnosti“. Takový vývoj evokuje první krok ke koaliční smlouvě s Levicí. A toto zdání Müntefering se Steinmeierem nedopustí. Příští sjezd ukáže, zda chce být SPD stranou střední vrstvy. Nový triumvirát již připravuje scénář.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).