Bez Bursíka se nehádáme

„Strana zelených měla šance utkat se ve volbách o pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny. Po odchodu Martina Bursíka se ale její šance snížily,“ míní politolog Tomáš Lebeda. Založení konkurenční ekologické strany těsně před předčasnými volbami je podle něj snahou poškodit dnes už bývalou stranu u voličů.

Tak to vnímají i sami zelení a náhlý odchod vyčítá Bursíkovi třeba i jejich dlouholetá podporovatelka, socioložka Jiřina Šiklová. „Bezesporu v té straně je dnes už tolik lidí, že mu mohli jít někteří na nervy, to chápu,“ říká. Dodává ale, že pokud chtěl zelené opustit, měl to udělat až po volbách. Navíc ji zaráží, že se ve svém programu Liberálně ekologická strana nevymezuje vůči idejím Strany zelených.

Podle Lišky se Bursík nedokázal smířit s tím, že už nehrál vůdčí roli. Zároveň se se stranou rozešel v představě, jak by měl vypadat její program. „Martin Bursík neuspěl se svou vizí, která byla úzce ekologicky zaměřená, zatímco ve straně převážil proud, který vidí zelenou politiku jako nepoměrně širší,“ říká Liška.

Bursíkova odchodu lituje: zelení v něm ztratili výraznou osobnost a uznávaného ekologa. Navíc budou nyní na české politické scéně dva subjekty, které se budou snažit oslovit voliče stejnými tématy. Zároveň ale věří, že zelení na Bursíkově odchodu nakonec vydělají. 

Dva tábory, jedni zelení

Klíčovou otázkou se zdá, jaké voliče může Bursíkova strana zeleným přetáhnout. „Záleží, koho označíme za voliče Strany zelených. Umím si představit, že část z těch šesti procent, kteří zelené volili v roce 2006, by za Bursíkem šla. Tito lidé ale Stranu zelených o čtyři roky později třeba vůbec nevolili. Mezi věrnými příznivci zelených, kteří jim dali hlas i v roce 2010, je pravděpodobně mnohem méně těch, kteří by za Bursíkem mohli odejít,“ říká politolog Lebeda. 

Jeho kolega Lukáš Jelínek naopak tvrdí, že se obě strany budou přetahovat o voliče především mezi sebou. K plánům zelených i nové strany LES je přitom skeptický - a rozštěpení považuje „za šílené“. Bursík cílí svou stranu na environmentálně citlivé pravicové voliče. Podle Jelínka však české pravicové voliče zelená témata příliš netáhnou. Ti, kteří volili zelené v roce 2006, odešli spíš k TOP 09.

Větší prostor se otevírá pro levicovou liberální stranu, jakou by také chtěla Strana zelených být. Jelínek ovšem nevěří, že na toto volání čeští voliči letos uslyší. „Strana zelených je příliš svázána s jedním tématem a jen těžko se tento stereotyp nabourává. I kdyby stokrát chtěla, spoustě lidí připadá jednorozměrná. Navíc se nezdá, že by dokázala představit kompetentní tým pro jiné oblasti. A kromě toho mají zelení pověst strany, která je spíše na cestě dolů než vzhůru, a působí dost rozhádaně,“ tvrdí Jelínek. 

Předseda Liška ale věří, že právě v těchto volbách nastal čas pro malé strany a vidí šance zelených nadějně. „Po tom, co předvedli ODS a TOP 09 v minulé vládě a co předvádí ČSSD v krajích, nemůžou lidé, kteří je volili, dojít k ničemu jinému, než že jejich hlas byl ztracený,“ vysvětluje, proč mají zelení šanci uspět. Dvě a půl procenta, která získali ve volbách před třemi lety, však zeleným v říjnu stačit nebudou. Pokud se chtějí do sněmovny vrátit, musí ztracených 220 tisíc hlasů získat zpět. 

Liška věří, že se to jeho straně podaří. Je mu ale jasné, že pokud se do sněmovny dostanou, nedá se od nich očekávat příliš. Mluví o deseti, možná patnácti poslancích. Přiznává, že s takovým počtem si nebudou v parlamentu moct příliš vyskakovat. Přesto slibuje voličům, že na rozdíl od příznivců velkých stran bude jejich hlas slyšet.

Volební program i kandidátní listiny představí zelení tento týden. „Pozvali jsme nejen ty nejlepší z nás, ale také nestranické osobnosti, jakými je třeba bývalá zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová, která bude kandidovat na jižní Moravě,“ odhaluje zatím Liška.

Na rozdíl od loňských krajských voleb nebudou zelení vstupovat do koalic. I proto, že by to pro ně znamenalo vyšší počet hlasů, který by museli získat, aby zasedli v Parlamentu. Jednají ale s regionálními hnutími, jako je například Změna pro Liberecký kraj, o tom, že by na své kandidátky umístili výrazné osobnosti z těchto uskupení. 

Návrat rozvratitele 

Konec Martina Bursíka má zřejmě ještě jednoho jmenovatele - návrat kontroverzní postavy Bursíkovy éry Dany Kuchtové, která od konce minulého roku sedí v předsednictvu. Zelení i sama politička však odmítají, že by obě věci příliš souvisely. Kuchtová bude kandidovat v Jihočeském kraji, ze kterého pochází. Kandidátku ale nepovede. „Jsem jednou nohou v Praze, protože tady pracuji, takže je lepší, aby to byl někdo jiný. Na pozici lídra se netlačím také z toho důvodu, protože v sobě pořád ještě nesu nějaký punc toho starého sporu,“ vysvětluje Kuchtová. 

Její vnitrostranický boj s Bursíkem se v době Topolánkovy vlády stal symbolem rozkolu strany. Spor o to, zda se zelení ve vládě příliš neodchylují od svého programu, vyvrcholil založením stranické frakce, jíž se Kuchtová stala místopředsedkyní. Jejími členy byli mimo jiné i rebelující poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová, jež nepřímo umožnila zvolení Václava Klause prezidentem. Celá etuda skončila vyloučením Kuchtové a jejích spolupracovníků v březnu roku 2009 ze strany. 

Kuchtová se k zeleným vrátila 13. srpna loňského roku; to už byl dávno šéfem strany Liška. Ústřední revizní komise Strany zelených tehdy zrušila rozhodnutí o vyloučení. Na listopadovém sjezdu pak byla Kuchtová zvolena členkou předsednictva. Martin Bursík se tehdy pokusil o návrat a postavil se Ondřeji Liškovi v hlasování o post předsedy. Stal se však pouze druhým místopředsedou. 

Bursíkův pád a návrat Kuchtové může být pro stranu symbolický. Místopředsedkyně skončila, protože se postavila předsedovi, který neviděl u zelených prostor pro více názorů. Vrací se, když je Bursík opustil a Liška tvrdí, že právě díky názorové pestrosti jsou zelení silnější než kdy dřív.

Mnozí stále nemohou Kuchtové starý spor zapomenout s tím, že stranu poškodila. Liška však za ní stojí a říká, že se ze svého dřívějšího působení ve straně i ve vládě poučila. Největší chybou bylo podle Kuchtové řešit spor s Bursíkem na veřejnosti. „Budilo to dojem, že se přeme a že jde hlavně o osobní spory. Kdyby se strana odkláněla někam, kde bych nebyla spokojená, tak bych nechtěla nic takového opakovat - i za cenu, že bych měla odejít,“ říká bývalá ministryně školství. 

Zelená v odstínech 

O svém návratu mluví jen v superlativech. „Když jsem před třemi lety odcházela, měla jsem pocit, že tam pro mě není místo. Cítila jsem, že atmosféra je napjatá a vyhraněné proudy uvnitř strany spolu nejsou schopny komunikovat. Když jsem se po třech letech vrátila, zjistila jsem, že se situace změnila. Ztratila se nevraživost a soutěživost. Už neplatí: Když nejdeš s námi, jdeš proti nám. Lidé spolupracují a jsou sdělnější.“ 

Právě na názorové pestrosti zelených si zakládá i předseda Liška. „Je naprosto správné, aby v každé politické straně docházelo k otevřené debatě, což se v zelených děje, a strana je nepoměrně akceschopnější a jednotnější než kdykoliv pod vedením Martina Bursíka,“ prohlašuje. Bere si přitom za příklad etablované evropské zelené strany v Německu či ve Švýcarsku. 

Čeští zelení jsou dnes podle něj plnohodnotně propojeni s rodinou evropských zelených stran, i proto je nemůže vnitřně nijak ohrozit odchod jednoho člověka. K západoevropským zeleným ale ještě Liškovi schází, aby přesvědčil české voliče, že jeho strana může nabídnout víc než ochranu životního prostředí. Jeho zahraničním vzorům se to podařilo a vybojovaly si pevnou voličskou základnu.