Američané vyklízejí pozice ve Střední Asii

Devatenáctého února se v kyrgyzském parlamentu rozhodlo o osudu americké vojenské letecké základny Manas nedaleko metropole Biškek. Den nato tento krok stvrdil svým podpisem kyrgyzský prezident Kurmanbek Bakijev. Američané se budou muset stáhnout do 180 dnů od předání vládního rozhodnutí americkému velvyslanectví v Biškeku.

Rozhovory o zrušení souhlasu s rozmístěním základny byly vedeny již dlouho předtím ve snaze zvýšit příjem z pronájmu letiště. Manas využívají od roku 2001 v rámci NATO Američané za účelem logistické podpory svých operací v Afghánistánu. Vyklizením Manasu Američané opustí poslední základnu ve Střední Asii. Z uzbecké základny Charši-Chanabad se stáhli v roce 2005.

Nepopulární Američané

Vládní rozhodnutí je doprovázeno poměrně silnou podporou obyvatel, jelikož vztahy s USA se v posledních letech citelně ochlazují. Obecně se v odborných i politických kruzích předpokládá, že tento krok má velmi úzkou souvislost s ruskou investicí do vodní elektrárny Kambarata-1 v hodnotě necelých dvou miliard a štědrou finanční půjčkou, mající Kyrgyzstánu pomoci vyrovnat se s negativními následky celosvětové finanční krize (už v listopadu bylo na kyrgyzských školách kvůli nedostatku elektřiny zrušeno vyučování).

Konkrétně Moskva Bakijevovi poskytla nevratnou finanční pomoc ve výši 150 milionů dolarů, vratnou půjčku 300 milionů dolarů (se splatností na 40 let) a upsání dluhu ve výši 180 milionů dolarů výměnou za téměř poloviční akciový podíl ve strategickém zbrojním závodě Dastan.

Ruské přátelské gesto

Kyrgyzské politické elity tuto souvislost odmítají a trvají na tom, že jde pouze o přátelské gesto. Vzhledem k ruské čistě pragmatické zahraniční politice, vycházející z geopolitických mocenských úvah, lze o přátelských gestech bez postranních úmyslů úspěšně pochybovat.

Podobně směšně zní důvody pro stažení vojenské základny. Údajně měla špatné následky pro životní prostředí a navíc se podle Biškeku situace v Afghánistánu stabilizuje, takže základna ztrácí svůj původní význam. O tom, že by ekologické škody páchala ruská letadla z kyrgyzské letecké základny u městečka Kant nedaleko Biškeku však (na rozdíl od amerických) nepadlo v kyrgyzských médiích ani slovo.

Rusové základnu využívají od roku 2003. Spolu s dohodou o vytvoření Sil rychlé reakce v rámci Organizace smlouvy kolektivní bezpečnosti (ODKB) ze 4. února se jedná o další znak rostoucí vojenské role Ruska v postsovětském prostoru.

Bakijev si musel podle Alexeje Malašenka z moskevského Carnegie Center vybrat, protože potřebuje stoprocentně garantovanou podporu bez všelijakých dodatečných podmínek. Samotný Manas není pro Bakijeva až tak finančně výhodný jako dříve a v rámci politického významu je poznamenán složitými vztahy s Ruskem. Proto byl tento krok očekávaný. Manas navíc představuje pro Moskvu velmi výhodné místo k rozmístění příslušníků sil rychlé reakce.

Šance na změnu?

Během oněch 180 dnů přesto existuje šance, že se kyrgyzské vládní rozhodnutí změní. Parlament se nachází pod plnou Bakijevovou kontrolou a prezident je znám svou častou změnou názorů. Pokud se tak nestane, Američané nejspíše začnou hledat místo pro novou středoasijskou základnu. Ovšem vliv Washingtonu v této oblasti klesá díky zvyšující se ruské přítomnosti a upadající důvěryhodnosti Spojených států. Rozhodnutí kyrgyzské vlády, či lépe řečeno prezidenta, sice americké operace nepřeruší, ale destabilizuje dodavatelské trasy a značně je prodraží.

Ruští pozorovatelé jako např. šéfredaktor žurnálu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov uvádějí, že jsme svědky začátku „handlování“. Kyrgyzstán se na jedné straně nachází ve velmi zoufalé finanční situaci, takže prostor pro manévrování je dostatečně široký. Kromě Ruska se navíc nikdo nechystá Kyrgyzstánu finančně pomoci. Na druhé straně Biškek nechce plně padnout do rukou Moskvy. Kyrgyzská vláda tedy podle Lukjanova bude očekávat od Američanů zajímavější nabídky.

Washington sice základnu ve Střední Asii nutně potřebuje, ale otevřeně nadhazovat vyšší částky jen proto, že Rusko vstoupilo do této „dražby“, USA nejspíš chtít nebudou. Podle něj nyní nastane období udržování statu quo a další kolo bude spojeno přímo s přípravou rozhovorů Medveděva a Obamy.

Celkově se podle ruských i západních expertů bezpečnostní situace ve Střední Asii příliš nezmění. Základna je pouze logistická a nedisponuje infrastrukturou pro dlouhodobější pobyt většího počtu vojáků. Američané ve Střední Asii prakticky nejsou přítomni již delší dobu a základna Manas slouží pro vojensko-přepravní letectvo, nikoliv pro letectvo bojové.

Autor je doktorandem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a členem Východoevropského programu Asociace pro mezinárodní otázky.