Zemanovi se nepodařilo kolonizovat jmenovací proces diplomatů

V pondělí se po roce scházejí čeští velvyslanci a velvyslankyně na tradiční poradě - naposledy v tomto funkčním období předsedy vlády Bohuslava Sobotky, ministra zahraničních věci Lubomíra Zaorálka a prezidenta Miloše Zemana. Jak tyto tři osoby proměnily český diplomatický sbor?

Připomeňme si, že v roce 2013 byla politická scéna v hluboké krizi, což se odrazilo i na tehdejším stavu diplomacie. Více než desítka ambasád tehdy nebyla obsazena tituláři kvůli sporu nového prezidenta Zemana a předchozí vlády premiéra Nečase o klíčové postavení ve jmenovacím procesu.

Krizový stav je dnes minulostí. Velvyslanecký sbor se rozrostl z 79 velvyslanců a velvyslankyň v roce 2013 na současných 95, přičemž další dvě ambasády jsou aktuálně neobsazeny - v Mongolsku a po letošní výbušné příhodě manželů Borůvkových i velvyslanectví ve švýcarském Bernu. Kromě dříve znovuotevřených pozic (v Lucembursku či v Kolumbii) přibyla za poslední rok i nejvyšší zastoupení na Kubě, v Íránu či africké Zambii. Pragmatický přístup, opakovaná snaha posilovat obchodní kontakty i proměna mezinárodního postavení těchto zemí, zde umožnily nejvyšší diplomatické zastoupení (viz podrobná grafika).

Pokud se před čtyřmi lety hlasitě upozorňovalo na problém politických kandidátů, v posledních letech obsazovali posty diplomaté s osobní historií za zdmi Černínského paláce. V předchozích 12 měsících pak zcela převládli dlouholetí diplomaté - velká část z nich vstoupila do služeb MZV v letech 1993–1994, takže se zatím nenaplnily obavy některých komentátorů, že současná vláda či Hrad využijí poslední střídání k masivnímu rozdávání výslužek dosluhujícím politikům.

Na výměnu podle čtyřletého úzu však nicméně už déle čekají některá důležitá křesla. Například zastoupení u EU a NATO. Na svého nového šéfa stále čeká i zastoupení při Svatém stolci, o které dlouho vyjadřoval zájem bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt  - ale „drogová aféra“ ho nakonec odvála z Hradu do Institutu Václava Klause. Současný velvyslanec Pavel Vošalík přesluhující již pátým rokem se dlouhým pobytem v Římě asi zapíše do dějin novodobé české diplomacie.

Výše jmenované nicméně neznamená, že čtyři roky panování tria Zeman-Zaorálek-Sobotka nad velvyslanci neprovázely i nelichotivé trendy. Čeští velvyslanci nejsou při zveřejňování svých životopisů příliš sdílní, což platí zejména o jejich kariéře před rokem 1989. V tomto hledu je zajímavý nárůst absolventů moskevské akademie MGIMO z 6 na 10. Za čtyři roky také přibyly pouze dvě velvyslankyně. V celkovém součtu tvoří pouhá patnáctka žen ještě menší podíl než před vstupem ministra Zaorálka do Černína; a to se jindy sociální demokracie staví do pozice obhájce genderové rovnosti.

Při dnešním pohledu na diplomatický sbor je však vidět, že prezidentu Zemanovi se nepodařilo zcela kolonizovat jmenovací proces, jak si na začátku funkčního období zřejmě předsevzal - soudě podle jeho výroku, že na velvyslance bude jmenovat pouze ekonomy starající se o rozvoj exportu. Pokud se mezi Hradem a Černínem vyskytly spory, nedostávaly se příliš na veřejnost. To sice prospělo mediálnímu obrazu české diplomacie, na druhou stranu však toto téma téměř zcela zmizelo z veřejné diskuze.

Autoři působí v Asociaci pro mezinárodní otázky