Návrat ke starým pořádkům?

„Tak v únoru v Káhiře,“ loučil se loni v říjnu přátelsky Ahmed Maher, když po konferenci Fora 2000 odjížděl z Prahy zpátky od Egypta. „Jestli mě do té doby nezavřou.“ Ahmed patří k neznámějším egyptským politickým aktivistům. V roce 2008 zakládal Hnutí mládeže 6. dubna, jehož členové organizovali protestní akce proti dlouholetému egyptskému prezidentovi Mubarakovi, který před třemi lety pod tlakem demonstrací konečně odstoupil.

Dva dny před Štědrým večerem se Ahmedovo tušení naplnilo: byl spolu s několika kolegy odsouzen ke třem letům vězení. Protestoval totiž proti novému zákonu o demonstracích, který měl v podstatě veškerým protestům zabránit. Trest si teď odpyká na samotce ve věznici Tora, kde sedí nehorší egyptští zločinci. Soud s liberálními aktivisty je dokonale symbolickou tečkou za uplynulými měsíci. A naznačuje, že nadcházející rok nebude pro egyptskou demokracii vůbec růžový.

Letní vzpoura

Když se generál Abdul Fatah Sísí v červenci minulého roku odhodlal k sesazení dosavadního prezidenta a představitele Muslimského bratrstva Mohameda Mursího, většina Egypťanů jeho kroky podpořila. Popularita Bratrstva od Mursího zvolení nezadržitelně padala.

Na červen byly svolány velké demonstrace a hnutí Tamarud (Vzpoura) shánělo podpisy, které by jim pomohly k odvolání o rok dříve zvoleného prezidenta. Zásah armády byl vnímán jako záchrana před nerozumným hospodařením bratrstva, islamizací země - nebo v krajním případě i občanskou válkou. Armádní generálové se tak již podruhé od revoluce z ledna 2011 pasovali do pozice garanta demokratického procesu.

Adly Mansúr, soudce ústavního soudu, který v prezidentském úřadu Mursího dočasně vystřídal, v létě sliboval, že do nového systému vtáhne všechny Egypťany - i islamisty z Muslimského bratrstva. Ze slibů ale mnoho nezůstalo a snaha udělat z každého jednotlivého člena bratrstva viníka a nepřítele na sebe nenechala dlouho čekat.

V srpnu bezpečnostní složky tvrdě potlačily shromáždění příznivců bratrstva protestujících proti červencovému puči před mešitou Rabá al-Adavíja v Káhiře a zanechaly za sebou několik stovek mrtvých. Samu existenci ještě nedávno vládnoucí organizace zanedlouho zpochybnil soud, vysílání spřízněných televizních stanic bylo zakázáno a mnozí představitelé bratrstva skončili za mřížemi. Asi nejabsurdnějším krokem byl zákaz symbolu solidarity s oběťmi od mešity Rabá al-Adavíja, ruky se čtyřmi vztyčenými prsty používaného i za egyptskými hranicemi.

Označení Muslimského bratrstva za teroristickou organizaci a přijetí nového protiteroristického zákona otevřelo další prostor pro jeho ochromení. Tyto kroky zanechaly nulovou naději na vyjednávání mezi minulými a novými vládci, o pro Egypt tolik potřebném usmíření nemluvě.

Sekulární aktivisté a politici bez vazeb na Muslimské bratrstvo se ocitli mezi dvěma balvany a byli další na řadě. Sice v mnoha případech volali po Mursího odstoupení, ale nový režim a jeho praktiky podrobovali důsledné kritice. „Ukázalo se to jako velká chyba,“ komentoval později Ahmed Maher podporu červnových protestů. „To, co se děje teď, je návrat ke starému režimu a jeho praktikám.“

Mnozí kritici jsou nyní diskreditováni, nařčeni ze spolupráce s bratrstvem, protistátních aktivit, dokonce špionáže. To poznal i Nobelovou cenou oceněný opoziční politik Mohamed el-Baradej, který na protest proti srpnovému masakru odstoupil z prozatímní vlády a později Egypt raději dočasně opustil.

Nebo dnes už vězněný Ahmed, ještě nedávno častý host nejrůznějších televizních show, který od léta s nedůvěrou sledoval, jak mu místní novináři postupně přestávají volat. Právě kvůli údajným vazbám na Bratrstvo byli na konci prosince zadrženi i čtyři novináři katarské televizní stanice al-Džazíra.

Nejasný tah ústavou

Egypťané právě v referendu rozhodují o nové ústavě. Její psaní probíhalo relativně transparentně a oproti minulým přináší zlepšení v oblasti lidských práv. V kontextu široké perzekuce odpůrců se však nabízí otázka, jestli se pak ústavní formulace promítnou do skutečnosti. Odvrácenou stranou je navíc další posílení autonomie armády.

Krátké trvání ústavního dokumentu z konce roku 2012 bylo předznamenáno okolnostmi jeho vzniku, především tím, že ho islamisté sepsali jednostranně bez ohledu na námitky odpůrců. Byl to tehdy začátek konce prezidenta Mursího. Jenže podobně i současná ústava staví na izolaci odpůrců, jen se role obrátily a vyloučeno z její přípravy je tentokrát Muslimské bratrstvo.

Další kritici, zejména z řad sekulárních aktivistů, se postupně přidávají. Navíc ústava, kterou Egypťané pravděpodobně přijmou, naznačuje budoucí dění, ale nechává spoustu otázek nezodpovězených. Budou následovat prezidentské, nebo parlamentní volby? Na základě jakého volebního systému?

Není možné vyloučit ani prezidentskou kandidaturu oblíbeného generála Sísího, který by v takovém případě neměl vyzyvatele. Jeho vítězství by pak definitivně stvrdilo ústřední roli armády v egyptské politice.

Egypt tedy do oslav tříletého výročí revoluce vstupuje ve špatné kondici. Společnost je rozdělená na příznivce a odpůrce Muslimského bratrstva, islamisté z bratrstva jsou prezentováni jako teroristé a kriminalizováni, disent není tolerován, kritici jsou diskreditováni nebo zatýkáni na základě vágně pojatých zákonů a armáda je silným politickým hráčem.

Víc než vítězství revoluce tak současná situace připomíná návrat ke starým pořádkům, k časům autoritářské vlády Husní Mubaraka. Je těžko představitelné, že by se ústava přijatá za těchto okolností a postavená na vyloučení podstatné části egyptského politického spektra mohla stát stavebním kamenem budoucí demokracie.

Přesto poslední tři roky přinesly důležitou zkušenost. Egyptská občanská společnost je silná a dokáže zahýbat i zkostnatělým systémem. Před několika měsíci možná měla nová vláda podporu velké části obyvatelstva, s jejími přešlapy ale i její kritika narůstá. Pokud se Egypťanům od ledna 2011 podařilo svým elitám předat vzkaz, byl to ten následující: kdokoliv se obrací zády k požadavkům revoluce z 25. ledna, se zlou se nakonec potáže.

Autorka je analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky