V New Yorku je z voleb nadšená snad jen Wall Street

„8. listopadu, za úžasu mnohých, vyšle americký lid po dvou set čtyřiceti letech do Bílého domu ženu. Vítězství Hillary Clinton bude událostí, kterou přivítáme pro její zásadní dějinný význam a oslavíme s nepopsatelnou úlevou.“ Tak začínal v magazínu The New Yorkeru hlavní komentář posledního říjnového čísla. O dva týdny později New York ještě tak trochu stále lapá po dechu.

Nový prezident není konverzačním tématem k večeři, na to je rána příliš čerstvá. I na sobotním zásnubním večírku jedné z mých newyorských sestřenic jsou volby tabu, bere si Trumpova přívržence a jeho politické přesvědčení je něco, co zbytek rodiny, klasičtí newyorští liberálové, nedokáže pochopit. Když opatrně naznačuji, že vzhledem k politickým tendencím, jaké vidíme i v Evropě, nebylo Trumpovo vítězství vyloučené, prudce se ohrazují: „Amerika není Evropa! My jsme se z imigrace zrodili!“ Přesto se i oni opatrně přiklánějí k hojně probírané teorii, že volba byla vyjádřením dlouhodobé nesmířenosti části populace s prezidentem afroamerického původu, voláním po návratu ke starým pořádkům.

Ani pastor převážně černošské harlemské baptistické kongregace zní znepokojeně, když se modlí za politickou situaci. „Prosíme Tě, Bože, aby Donald Trump neprosazoval rasismus a sexismus, ale abys mu dal svého ducha a své vedení,“ přimlouvá se na závěr bohoslužby za přizvukování farníků. „I tak ale děkujeme za požehnání, že jsme v této zemi došli od sbírání bavlny k vybírání prezidenta.“ Kostel stojí na bulváru Malcolma X, vůdce radikálního hnutí za sebeurčení Afroameričanů z 50. a 60. let.

Paralelní s bulvárem Malcolma X je Pátá avenue - v Harlemu je ještě málo výstavní, ale o kus dál na jih, lemovaná ikonickými budovami, se mění na tepnu New Yorku. Stojí na ní i Trump Tower. A v ní Trump Café, Trump Bar, Trump Grill Restaurant, Trump Store a v 66. poschodí Trumpovo apartmá obložené 24karátovým zlatem. Jak píší Trumpovi životopisci, pro zvoleného prezidenta je jeho mrakodrap tím, čím byl pro Ludvíka XIV. zámek ve Versailles: potvrzením majestátu a překonáním dosud známých standardů luxusu. Nicméně po čtvrteční prohlídce Bílého domu s Barackem Obamou prý Trump vzal na milost i Washington; neoklasicismus ho příjemně překvapil svou reprezentativností, informují aspoň The New York Times.

Ostatně Trump Tower se s volbami stala o něco méně komfortní adresou. Každodenně se k ní vypraví dlouhý průvod demonstrantů, kvůli kterým vyrostly napříč centrem policejní zátarasy. Reprezentanti gay komunity, ekologové, feministky, vegetariáni a vůbec odpůrci pravicové politiky s nápisy „Love Trumps Hate,“ „No Country for Old White Men“ a „Build Bridges Not Walls“ procházejí avenue od jihu k severu a před mrakodrapem zůstávají až do večera.

Jejich skandování hesla „Not My President“ je spíš bezzubé, ale VIP nájemníkům ruší život natolik, že se už dali někteří slyšet, že je každodenní probíjení policejními zátarasy donutí hledat si na Manhattanu lepší bydlení. Trpí i obrat sousedících butiků Tiffany a Co. a Dolce a Gabbana. Právě před nimi působí demonstranti s kartonovými transparenty obzvlášť kontrastně.

V New Yorku projevuje nadšení z výsledku voleb snad jen Wall Street, která očekává zlaté časy - Trump slíbil zrušit regulační opatření vypracovaná Obamovým týmem ve snaze předejít další krizi. Výsledek voleb zhodnotil akcie některých hedgeových fondů a bank o deset procent. Finanční elita je však v newyorském kontextu osamělým optimistou.

Stejně tak pláče i Washington a celé západní pobřeží. Stačí ale vyjet pár desítek mil za New York, na venkov. Na stojanu s paperbacky si můžete vybrat mezi osmisměrkou na biblická témata, kuchařkou náboženské komunity Amishů a nejnovější knihou Chucka Norrise, velkého Trumpova podporovatele a spolu s blondýnami nejčastější ústřední figury vtipů. Tady se nad Trumpovým vítězstvím netruchlí.

Autorka se věnuje výzkumu role kultury v mezinárodních vztazích