Zrušení migrační dohody s Tureckem by zřejmě nevedlo k exodu. Ale kdo by to riskoval

Přesně před rokem byla utěsněna hlavní uprchlická trasa do Evropy. V platnost tehdy vstoupila migrační dohoda mezi EU a Tureckem a rázem prakticky přestaly k řeckým břehům připlouvat gumové čluny plné žadatelů o azyl. V sedmi měsících před tímto ujednáním z Turecka na řecké ostrovy připlulo celkem skoro 800 tisíc žadatelů o azyl, v sedmi měsících poté celkově pouze 20 tisíc. Podobně dramaticky klesl počet úmrtí: v sedmi měsících před podpisem, o němž Angela Merkel jednala celou zimu 2015–2016, v Egejském moři utonulo 494 lidí; v sedmi měsících po dohodě 46.

Po celý rok se spekuluje o tom, kdy dohoda přestane platit. A je pravda, že spousta jejích částí pořád nefunguje - problémy jsou zvláště na evropské straně, píše se o nich například v aktuálním vydání The Economist. Turečtí politici rovněž pravidelně vyhrožují jejím vypovězením, třeba když požadovali bezvízové cesty tamních občanů do Evropy. EU se nikdy vydírat nenechala: bezvízový styk povolí, ale nejprve musí turecká vlády splnit tytéž požadavky jako všechny ostatní státy. A několik jich zatím nesplnila.

Momentální diplomatický konflikt Turků s Holandskem a Německem přináší další hrozby vypovězením. Patrick Kingsley v deníku The New York Times upozorňuje, že to mohou být hrozby prázdné. Ani konec dohody by přitom nemusel vést k obnovení masového exodu do Evropy, za poslední rok se totiž situace změnila. Migrace z Turecka do Evropy nestoupla v roce 2015 jen kvůli tomu, že zde mohli bez překážek působit převaděči. Důležité rovněž bylo, že syrští uprchlíci mohli velmi snadno z Libanonu, Jordánska či přímo Sýrie přicestovat do Turecka lodí, letadlem nebo ze severní Sýrie po zemi.

Mezitím však Turecko zavedlo pro Syřany víza a utěsnilo - částečně vybudováním zdi - syrsko-tureckou hranici. “Teoreticky by Erdogan mohl obě restrikce uvolnit, ale podle analytiků to je nepravděpodobné. Příchod dalších syrských Arabů by naštval turecké nacionalisty, jejichž podporu nyní Erdogan potřebuje v referendu o změně ústavy. Turecko by otevřením hranic také riskovalo, že se mezi uprchlíky vmísí bojovníci Islámského státu, s nímž je ve válce,” píše Kingsley, jehož reportáže o uprchlické krizi mimochodem právě vycházejí v českém překladu.

Turecko by tak náhle šlo proti své vlastní zahraniční politice v Sýrii, k jejímž cílům patří vybudování bezpečného území hned za tureckou hranicí, kde budou moci žít uprchlíci.  V Turecku už sice je kolem tří milionů Syřanů, ale jejich touhu pokračovat dál do Evropy oslabují i zoufalé podmínky, které na ně čekají v Řecku. “V Turecku je plno lidí, kteří by se mohli dát do pohybu. Ale nemají pocit, že by cesta teď dávala smysl,” říká Heaven Crawley z univerzity v britském Coventry, která zkoumá motivace uprchlíků směřujících do Evropy. “Nevidí smysl v tom, že zůstanou viset v Řecku.” Tamní situace je z jejich pohledu horší než v Turecku a cesta přes Balkán dále do středu Evropy je nyní uzavřená.

“Vypovězení uprchlické dohody je prázdnou hrozbou,” říká též Aaron Stein, který se na Turecko specializuje v think tanku Atlantic Council. Možná má pravdu - ale který zodpovědný politik by to zkoušel ověřit experimentem? Riziko, že od tureckých břehů opět začnou vyplouvat stovky člunů denně, je příliš vysoké. Zvlášť v roce důležitých německých voleb. Bude tak zřejmě pokračovat úsilí o udržení dohody s Tureckem za každou cenu - a jak jsme viděli loni, ta je pevnější, než zástupy kritiků předvídaly.