Často se opakuje obvinění, že EU nedokáže svou vnější hranici chránit a pořád čelí chaotickému “přívalu” imigrantů. Realita se však v Egejském moři změnila. Vypovídají o tom následující čtyři čísla, která při aténském setkání citoval Marteen Verwey, muž odpovědný za naplňování evropsko-turecké dohody o migraci.
V sedmi měsících před 20. březnem 2016, kdy dohoda začala platit, z Turecka na řecké ostrovy připlulo 777 000 žadatelů o azyl; v sedmi měsících po 20. březnu celkem 20 000 - pokles počtu připlouvajících je tedy zhruba 750 000. Podobně dramaticky klesl počet úmrtí v Egejském moři: v sedmi měsících před podepsáním evropsko-turecké dohody podle dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Egejském moři utonulo 494 lidí; v sedmi měsících poté 46. Pokles je tedy desetinásobný.
Nedošlo přitom ve větším měřítku k tomu, že by syrští, iráčtí a afghánští běženci do Evropy začali putovat jinou trasou. Nepřesouvají se na libyjsko-italskou trasu, kde naopak podíl Syřanů výrazně klesl; vynikající analýzu migrace z Libye do Itálie převzatou z týdeníku The Economist si můžete přečíst v minulém tištěném Respektu.
"Dohoda plní své hlavní cíle. Snížit počet připlouvajících a počet utonulých v Egejském moři,” shrnuje holandský diplomat Verwey. Je samozřejmě stále velmi křehká - může se rozpadnout na diplomatických konfliktech mezi Tureckem (s jeho rtuťovitým prezidentem) a EU (s jejím složitým hledáním konsensu mezi členskými státy).
Z aténských setkání se však zdá, že obě strany mají zájem kolapsu zabránit a spolupracovat. „Vyhlídky dohody jsou mnohem lepší, než je popisují komentátoři v evropských novinách. Praktická, každodenní spolupráce s tureckou stranou je velmi dobrá,“ tvrdí optimisticky Verwey. Faktem je, že plán B pro případ ztroskotání evropsko-turecké dohody žádný politik zatím nepředstavil.
Neznamená to, že uprchlíci k řeckým břehům nepřiplouvají. Denně jich na Lesbos, Chios, Kos a další ostrovy dorazí dohromady 80 až 100. To je podobné číslo jako před třemi čtyřmi osmi lety - a místní úřady to považují za vcelku normální situaci. Už však nepřiplouvají nekontrolovaně na gumových člunech a nepokračují stejně nekontrolovaně dál do Evropy.
Všechny čluny jsou na moři zachyceny řeckou a evropskou pobřežní stráží, která je dopraví do přístavu a tam zjistí identitu připlouvajících. Vloni na podzim dokázaly řecké a evropské úřady registrovat jen 8 procent uprchlíků a migrantů, od března už registrují každého.
Z ostrovů se žadatelé o azyl – až na výjimky – nesmí dál přesouvat na řeckou pevninu. Výrazně od konce března klesl podíl Syřanů, a naopak stoupl podíl tzv. ekonomických migrantů. Potkal jsem například i skupinku lidí z Karibiku, konkrétně z Dominikánské republiky, která se na pouti světem nějakým způsobem zatoulala až na Lesbos.
Evropa se přitom k připlouvajícím zvlášť humánně nechová. Musí do táborů, kde čekají na vyřízení azylových žádostí. Administrativa trvá velmi dlouho, tábory jsou přeplněné a migranti frustrovaní. Stejně tak stoupá zloba místních obyvatel ostrova Lesbos, kteří už pocítili pokles počtu turistů o 60 procent. V hlavním městě ostrova žije 20 tisíc místních obyvatel a pět tisíc uprchlíků. Pro místní je to podobný nápor, jako by na okraji Prahy stál tábor se 300 tisíci migrantů, kteří dlouhé měsíce čekají i na první rozhovor s azylovými úředníky.
Státy EU slíbily, že Řecku s administrativou pomohou, zatím však kolegy nechávají dosti ve štychu. Evropská agentura EASO, jejíž kanceláře část uprchlíků minulý týden přepadla, má odpovědnost za pohovory a vypracování posudků k žadatelům o azyl. EASO v terénu tvoří úředníci vyslaní z ministerstev vnitra členských států EU a překladatelé z rodných jazyků migrantů najímaní od soukromých agentur.
Členské státy vysílají zhruba polovinu sil, které EASO požaduje. Momentálně na Lesbu (s celkově více než 5000 uprchlíků) působí pouze pět evropských úředníků. Často přichází pouze na pár týdnu (v některých případech pouze na dva), přičemž nějaký čas zabere zaučení a aklimatizace na prostředí, které se blíží spíš uprchlickým táborům na Blízkém východě než jejich běžným kancelářím.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
