Znečištěný vzduch zřejmě zhoršuje problémové chování dětí i zločinnost

Že inhalace znečištěného vzduchu může poškodit dýchací cesty nebo zdraví, je asi všeobecně známo. Že může stejně tak pochroumat mozek, je už známo míň. Studii prolamující nevědomost v tomto směru přinesl tento týden Journal of Abnormal Psychology a referoval o ní server Popular Science. Autoři práce vedené Dianou Younan z lékařské fakulty na Jihokalifornské univerzitě vycházeli z dat o skupině 700 dětí, které ukazují, že ty z nich, které byly vystaveny během adolescence silně znečištěnému vzduchu, propadly s větší mírou pravděpodobnosti delikventnímu chování. Dopad špatného vzduchu byl také větší na ty děti, které měly napjaté vztahy s rodiči, nebo jejichž matky vykazovaly známky deprese.

Studie začala děti monitorovat v devíti letech a sběr dat trval celou dekádu. V jeho rámci rodiče pravidelně vyplňovali dotazník týkající se chování jejich potomků – speciálně takových věci jako lži, podvádění, braní drog a vandalismus. K nim vědci přiřazovali podrobná lokální měření zamořenosti vzduchu a počítali, jakému znečištění byly děti během desetiletého monitoringu vystaveny. Obzvláštní pozornost přitom věnovali částicím PM2,5, které pocházejí hlavně ze zplodin aut a dopravy.  Pro svůj miniaturní rozměr (2,5 tisíciny milimetru – tedy třicetkrát menší než průřez lidským vlasem) se lehce vdechnou a působí pak novému majiteli řadu vážných zdravotních potíží.

Výsledky studie zaujaly profesorku environmentální medicíny Deborah Cory-Slechtu, která se této konkrétní práce nezúčastnila, ale dopady znečištění vzduchu zkoumá na své domovské univerzitě v Rochesteru už několik let. „Zprvu jsem byla k nějakým možným vlivům otráveného vzduchu na činnost mozku hodně skeptická,“ cituje ji Popular Science. „Ale brzy jsem začaly odkrývat ohromující věci. Šokovalo nás, jak dramatické mohou některé dopady být.“

Deborah Cory-Slechta studuje dopady znečistěného ovzduší na zvířatech – a ve svých pozorováních přitom zaznamenává totožné delikventní chování, jaké odhalil dlouholetý sběr dat Diany Younan. „Už při relativně nízkých dávkách zplodin jsou u zkoumaných zvířat vidět změny v chování. Roste impulzivnost a podobné věci, které souvisejí s problémovým chováním,“ říká Cory-Slechta.

Zplodiny mohou do mozku proniknout několika cestami. Částice vdechnuté do plic mohou do mozku vystoupat v krvi.  Nebo tam mohou jít rovnou – při vdechnutí nosem se mohou dostat přímo do části mozku zvané čichový kyj. Hmotné částice jsou přitom často kontaminovány různými kovy a organickými materiály, které mohou způsobit v mozku nejrůznější pohromy.

Autoři kalifornské studie také upozorňují na fakt, že po zákazu olovnatých benzínů před zhruba dvěma desítkami let, ukazuje statistika pokles kriminality. Olovo se do paliva přidávalo na ochranu před samovznícením a způsobovalo ve zplodinách těžké znečistění vzduchu.

Kriminalita ostatně v západním světě celkově klesá už řadu let - a kopíruje tak právě křivku klesajícího znečistění. Zatím je ale k dispozici málo srovnávacích měření a studií, aby bylo možné dělat autoritativní závěry. Dopady jedovatého vzduchu na mozek se podrobněji studují zhruba posledních pět let – a jak říká v článku na PopSci profesorka Cory-Slechta, „je to pořád pole neorané a čeká nás ještě spousta práce. Vlastně jsme pořád teprve na začátku“.