Život a smrt v cizích bytech

Mělo to být klidné díkůvzdání strávené s rodiči v příjemné usedlosti v Texasu. Skončilo však nehodou, příletem vrtulníku záchranné služby a následným konstatováním smrti jeho otce, který si to ráno jen chtěl vyzkoušet lákavou houpačku zavěšenou na starém stromu. Život a smrt v bytech Airbnb zní titulek působivého a velmi osobně laděného textu, v kterém se losangeleský novinář Zak Stone vyznává z rodinné tragedie.

Na nejhorším možném představitelném případě Stone popisuje, jak ekonomika sdílení vstoupila do našich životů a jak mění představu o tom, kdo je za co odpovědný. Hodnota společnosti Airbnb, která propojuje lidi na celém světě a umožňuje cestovatelům všeho druhu pronajmout místnost, byt či dům takřka v jakékoli lokalitě, je aktuálně 24 miliard dolarů a při rušné noci zprostředkovává ubytování jednomu miliónu hostů. To už je síla, která vytváří citelnou konkurenci hotelů a neposlední řadě nepříjemně zvedá ceny nemovitostí v západních metropolích. I proto se některá města - konkrétně New York - snaží turistický pohyb a provozování falešných hostelů v činžovních domech pod hlavičkou Airbnb co nejvíce omezit, popřípadě postavit mimo zákon.

Stone, který coby žurnalista a příznivce start-upů stával na straně Airbnb, nyní vedle ekonomických aspektů věcně rozebírá nové etické problémy, které přichází s tím, když hostíme ve svém domě cizince. Na rozdíl od hotelů byty neprocházejí inspekcemi, splňují jiné předpisy a především Airbnb samo na standardy registrovaných nemovitostí nedohlíží. Spoléhá na samoregulační prostředí webu, kdy hodnocení poskytnou až uživatelské komentáře - a to může být někdy pozdě. K nehodám, napadením, vandalismu a v extrémním případě i k úmrtím v síti Airbnb dochází, většinu sporů se ale společnost snaží řešit mimosoudním vyrovnáním.

Stone uvádí pozoruhodný případ, když Airbnb zjistilo, že o byty v New Yorku není velký zájem, protože si je jejich majitelé neumí dobře nafotit, vyslalo za nimi zdarma profesionální fotografy. S hezkými obrázky se provoz dvojnásobil. Do kontroly bezpečnosti se ale Airbnb nehrne. Stone konstatuje: „Je poměrně ironická představa, že amatérští hoteliéři, kteří si nezvládnou ani tak banální úkol jako si dobře nafotit a propagovat vlastní majetek, budou vynikat v základním nároku na každého hostitele, kterým je postarat se o bezpečí svého hosta.“

Vážně by tě ubylo, kdybys mi napsal zpátky? Aneb zeptala jsem se mužů, proč mě ignorovali. První rande probíhalo skvěle, zdálo se, že si rozumějí. Když mu pak napsala, jestli si znova nevyjdou, už ji neodpověděl. Nikdy ji nepřestalo vrtat hlavou proč. Alison Stevenson se pustila do úkolu, s nímž si ve fantazii leckdo pohrává, ale téměř nikdo by nenašel odvahu jej uskutečnit. Oslovila s odstupem některé z mužů, s kterými si vyšla, ale na nabídku druhého rande už nereagovali. Co je k tomu vedlo?

„Problémy a konflikty většinou ignoruji, dokud samy nevyšumí, nebo nejsem donucen postavit se jim čelem. Zdá se, že přesně tak to mám i s tím, když mám někomu na Tinderu říct, že nemám zájem,“ tvrdí jeden. Druhý zase: „Když jsem pochopil, že ti jde o víc než jen příležitostný sex, znervózněl jsem, protože tak jsem si náš vztah nepředstavoval.“

Je to svět s vlastní mytologií a historií, který už po téměř čtyřicet let fascinuje publikum po celé zeměkouli. Vynáší miliony a to nejen na tržbách z kin, ale také z merchandisingu. Hvězdné války jsou megalomanský projekt, který je přelomový jak v dějinách kinematografie a filmové hudby, tak stojí v základech moderního pojetí fanouškovství.

To už je tlak, který by člověka dokázal paralyzovat. O svých pochybnostech, nadšení i o tom, jak se z učedníka stává mistr, hovoří v rozhovoru pro časopis Wired režisér a scenárista J. J.Abrams. Právě pod jeho vedením vzniklo sedmé pokračování ságy Star Wars: Síla se probouzí.

Automatizované účty patří na Twitteru k těm nejotravnějším. A nebo taky mohou být extrémně zábavné.

New York Magazine

vybral

dvanáct nejzajímavějších Twitterbotů, které se vyplatí sledovat. Ne přímo kvůli obsahu, ale spíše kvůli nečekané poetice, jež s sebou generované tweety. Jedná se do velké míry o umění zrození na internetu, kdy na ploše 140 znaků dochází k nečekaným setkáním a rekontextualizaci obrazu i textu. Pohybujeme se tu v rozmezí od naprosto vyšinutých sdělení po účet, jež připomíná tweety skutečné teenagerky.

Tucet Twitterbotů komentovali i jejich autoři, kteří vysvětlují své záměry. Najdeme tu účet newyorského muzea moderního umění MoMA, který náhodně vybírá obrázky exponátů z depozitářů, vedle něj účet, který využívá matematickou metodu pro psaní veršů původně stvořenou francouzským spisovatelem Raymondem Queneau. Pak tu je Restroom Genderator, který každé čtyři hodiny vytvoří nový koncept pohlaví - pojmenuje ho, přeloží do Braillova písma a nakonec opatří piktogramem označujícím jeho vlastní toalety. Jiný - asi nejpůsobivější - účet zase čerpá data z Amerického úřadu pro sčítání lidu a přepisuje je do mikropříběhů z každodenního života dnešních Američanů.

Video: Sólový projekt Dominika Gajarského, Slowmotiondancer, sice debutoval atmosféricky delikátní nahrávkou Life is Fine už loni, nyní se ale připomíná videem. Klip byl natočen pro skladbu I'm Scared of Life, což je píseň, ke které má autor tohoto menu díky soutěži Czeching bez nadsázky kmotrovský vztah.

https://www.youtube.com/watch?v=MT__xc6uGdw

Kulturní tip: Ariel Pink, MeetFactory, Praha, 14.11. Dokáže na sebe vzít desítky různých masek a falešných osobností. Některé hrají komedii a pitvoří se, z dalších hovoří smutek, jiné se zdají být upřímné. Pro extravagantního rockera je ale tvorba i mediální image vším, jen ne zpovědí. Takový je eklektický hudebník Ariel Pink, který vytváří hudbu pro nepozornou generaci. V sobotu vystoupí v pražské MeetFactory a Respekt o něm mimo jiné psal v souvislosti s deskou pom pom.

https://www.youtube.com/watch?v=YXKLqVCz8SA