0:00
0:00
Denní menu10. 10. 20173 minuty

Ženy si berou samy sebe. Osamocenost, nebo povrchnost?

Sologamní Laura Mesu

Server BBC přišel se zprávou, že čtyřicetiletá italská fitness trenérka pojala za manželku sebe samu. A byla to svatba se vším všudy. Nevěsta měla a sobě svatební bílé šaty, na fotografiích krájí třípatrový svatební dort a vypadá náramně šťastně, jen ženich (či nevěsta) nikde. “Pevně věřím tomu, že se každý z nás musí nejdříve zamilovat sám do sebe,” říká samosnubná Laura Mesi. “Můžete zažít pohádku i bez prince.“

BBC tvrdí, že Laura Mesi je první ženou v Itálii, která se rozhodla provdat za vlastní já (akt nemá samozřejmě žádný právní základ) - ale jinak se prý jedná o celosvětový trend. Říká se mu sologamie a v drtivé většině mu holdují ženy, byť právě v Itálii byl prvním odvážlivcem letos na jaře muž jménem Nello Ruggiero.

↓ INZERCE

V Japonsku existuje cestovní kancelář, která svobodným ženám sologamní svatební party organizuje, ve Spojených státech existují speciální webové stránky, v Kanadě zase funguje agentura Marry Yourself Vancouver. Její pracovníci dávají trend do souvislosti se stále stoupajícím počtem lidí, kteří beztak žijí sami.

Jde prý vlastně o oslavu života bez stálého partnera, snahu přidělit takovému životnímu stylu stejný status, jaký mají sezdané nebo úředně registrované páry. BBC poznamenává, že celá záležitost samozřejmě vyvolává spoustu negativních reakcí a odkazů na narcisismus – a sama Laura Mesi přiznává, že na to, aby si člověk vzal sám sebe, musí být “tak trochu šáhlý”.

Na serveru Aeon berou celou záležitost trochu vážněji: autorkou textu je tam Polina Aronson, ruská socioložka usídlená v Berlíně, který si sologamii po předchozím nevydařeném manželství vyzkoušela sama na sobě. Popisuje desetitýdenní kurz sologamie, který spočívá mimo jiné v psaní milostných dopisů sobě samé nebo v hledění na sebe samu zamilovaně do zrcadla.

Z vyprávění rychle vyplývá, že autorka nemá pro celou záležitost moc talentu – když se snaží hledět sama sobě zamilovaně do očí, pozornost jí stále utíká ke kupě špinavého prádla a plenek v koupelně. Když pak prochází stoicismem motivovanou meditací o nevyhnutelnosti smrti, přijde jí, že je přece jen zásadní rozdíl, jestli člověk s vědomím konce věnuje své síly pro blaho společnosti (jak radil Marcus Aurelius), nebo zacílí energii k poznání toho, “kým skutečně jste“ a jaké jsou “vaše nejvnitřnější aspirace”. “Zdá se, že je to totální sebestřednost maskovaná za radikální lásku k vlastnímu já," píše.

Ani tenhle text ale vlastně nakonec mnoho neobjasní. Autorka se snaží pochopit společenské tlaky, které osamělé ženy k podivnému teatrálnímu aktu vedou, a končí s podezřením na velkou povrchnost a narcisismus kombinovaný s instinkty konzumní společnosti, která už tak trochu neví coby. Proč byste neměli právo vychutnat si velkolepou svatbu v drahých šatech, se slavnostní atmosférou a parádní hostinou, když na to máte peníze i chuť - a jediné, co vám chybí, je partner? Přece si takovou maličkostí nenecháte kazit radost ze života.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníciZobrazit články