Ženy chodí mnohem méně než muži. Nechtějí se cítit jako kořist

Ve většině zemí světa nachodí ženy podstatně méně kroků než muži, ale není to tím, že by byly líné. Data o chůzi a pohybu vyhodnotila z chytrých telefonů od více než 717 tisíc účastníků ze111 zemí nedávná studie Stanfordovy univerzity. Zatímco v médiích se objevovaly titulky, v jaké zemi se lidé nejméně hýbají a hrozí tam velké zdravotní problémy, pozornosti uniklo, že i v tom, kolik toho člověk nachodí se objevuje značná nerovnost mezi pohlavími.

Na tu upozorňuje text Paying to stay safe' why women don't walk as much as men od Talie Shadwell pro deník The Guardian. Na jedné straně figuruje Švédsko, kde není takřka žádný rozdíl mezi tím, kolik toho přes den muži a ženy nachodí, druhý extrém představuje Katar, kde žena ujde o 38 % méně kroků denně než muž. „Pokud toho jedna osoba moc nenachodí, tak je nejspíš líná. Pokud ale sta tisíce lidí – a převážně žen – chodí výrazně méně, pak to nemá s leností co dělat. To už je společenský problém,“ říká Tim Althoff, vedoucí standfordského výzkumu.

Ačkoli tu svou roli hrají kulturní zvyklosti dané země i to, že mnohá města nejsou přátelsky uzpůsobená chodcům, zásadní faktor a hlavní důvod, proč ženy chodí méně, je pocit osobní bezpečnosti. Krátká patnáctiminutová procházka přes park – tolik dělí Hannah Geyer z Washingtonu od domu k místu, kde jako dobrovolnice vystupuje ve varieté. Byla by to příjemná cesta, nebýt toho, že Geyer prakticky pokaždé musela v parku čelit skupinkám zevlujících mužů, kteří na ni v lepším případě pokřikovali, v horším rovnou zastoupili cestu a dělali jí návrhy. Od té doby si i na takto krátkou trasu začala objednávat taxi.

Podobnou zkušenost má Natalie Jester, doktorandka z britského Bristolu, která značnou část ze svého rozpočtu dává na městskou dopravu a taxíky, protože se při chůzi centrem města leckdy cítí jako kořist. „Myslím, že muži si vůbec neuvědomují, jak se ženy cítí být v nebezpečí,“ dodává k tomu Jester. Ženy v tomto ohledu neplatí za dopravu, ale za bezpečí, z něhož se stává privilegium, které si ne každá může dovolit. Což pak pro mladé ženy nebo teenagerky může být i překážkou vydat se ven.