Zaplatí grónskou nezávislost Čína a globální oteplování?

Když se v Paříži v roce 2015 dojednávala klimatická úmluva, organizátoři dovezli na místo jednání obrovské kusy ledu, které pak nechali demonstrativně roztát, aby náhodou někteří účastníci nezapomněli, proč do Paříže přijeli. Led pocházel z Grónska – neboť je to právě oblast Arktidy, kde se dopady klimatických změn dnes projevují nejzřetelněji a nejrychleji.

Ironicky však právě Grónsko, autonomní část Dánska, ani ne dva dny po slavnostním uzavření oznámilo, že by od dohody chtělo ustoupit. Postupné ubývání ledové vrstvy pokrývající většinu ostrova totiž otevírá obrovské ekonomické možnosti – v Grónsku by se měla nacházet např. desetina světových zásob vzácných kovů. A s tím, jak se zpřístupňují neustále větší části ostrova, stává se atraktivnější i pro turismus.

Ekonomicky země závisí na dotacích z Dánska, jen loni tvořily třetinu celkového rozpočtu, a mnozí obyvatelé doufají, že právě nové příjmy z těžby či turismu do budoucna umožní Grónsku vymanit se z vlivu Dánska. Spoléhají na to i politické strany požadující úplnou nezávislost ostrova – ty radikálnější mluví už o roce 2021.

Zatímco většina Dánů zastává spíše benevolentní postoj k možné separaci Grónska, dánská vláda je odmítavější. Logicky, skrze Grónsko si nárokuje arktické území o velikosti 900 000km zahrnující i Severní pól. Úspěšně se vyhýbá i povinnosti dávat dvě procenta svého HDP na obranu, jak by mělo vyplývat z jejího členství v NATO - protože dovoluje americké armádě na území Grónska provozovat vojenskou základnu.

V posledních letech vzrůstá také čínská přítomnost na ostrově. Čínské společnost financují hlavně těžbu kovů a vzácných zemin, čínská společnost investovala mimo jiné i do dolu na jihu Grónska, v kterém by se měly nacházet druhé největší zásoby těchto prvků na světě.

Grónský premiér říká, že země je otevřená všem investicím a čínské peníze pomáhají snížit jejich závislost na Dánsku. Loni v říjnu tak vyrazil s delegací do Číny, kde procítěně mluvil o přírodních krásách ostrova a lákal turisty. Jak nicméně připomíná The Economist: Grónsko by na své cestě k úplné nezávislosti „mělo dávat pozor, aby se náhodou nestalo vazalem nějakého jiného státu“.