Za všechno může Brusel. Juncker chce, aby zodpovědnost převzaly členské země

Za všechno, jak známo, může Brusel - ale jenom do čtvrtka. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker totiž předkládá novou iniciativu, která má skoncovat s oblíbenou hrou evropských politiků, v jejímž důsledku se všechna neoblíbená rozhodnutí nahrnou na hlavy bruselských eurokratů.

V praxi to funguje následovně. Pokud stojí před evropskými vládami neoblíbené rozhodnutí jako zrušení zákazu geneticky modifikovaných potravin, jež jsou v Evropě tabu, přestože neexistují vědecké důkazy, že by byly nebezpečné a ve Spojených státech se několik desítek let používají – pak se politici na úrovni mnohostranných jednání “nedohodnou”. V zápětí ale zaúkolují Evropskou komisi, aby věc legislativně vyřešila na úrovni osmadvacítky. Komise je povinna příkazu hlav států uposlechnout a legislativu navrhnout. Politici se vrátí domů a zvesela začnou ostřelovat Brusel. V dlouhodobém horizontu se pak hlavní město EU proměňuje v symbol “nedemokratického” rozhodování přes hlavy evropských voličů.

Celý systém má lákavou přezdívku “komitologie” a Junckerovo naštvané úsilí s věcí nadobro skoncovat popisuje evropská mutace serveru Politico. “Není správné, že se evropské země nedokážou dohodnout mezi sebou. Komise je pak ze strany (evropského) parlamentu nebo (evropské) rady nucena přijmout rozhodnutí. Proto pravidla změníme - protože tohle není demokracie,” stěžoval si Juncker během projevu o stavu Unie už v září.

Proto chce odpovědnost přesunout tam, kam podle něho patří - to jest na hlavy demokraticky volených národních politiků. To je jistě zajímavá informace pro ty kritiky “Bruselu”, kteří evropské instituce podezírají ze snahy uzurpovat si stále větší pravomoci. Odcházející Juncker, který oznámil, že již nebude příště do funkce šéfa Evropské komise kandidovat, popisuje alibistickou hru, která dlouho všem vyhovovala - až na to, že důvěryhodnost evropských institucí oslabila na hranici přežití.

Zreformovat superkomplikovaný rozhodovací proces Evropské unie ovšem není právě jednoduché. Někteří mají radost: “Smyslem je přimět členské státy, aby si vzaly odpovědnost za rozhodnutí, jež přijímají v Bruselu. A skutečně doma vysvětlovaly, pro co se rozhodly, a proč si myslí, že je to správné,” pochvaluje si v článku šéf think-tanku European Policy Center Fabian Zuleeg. Jiní se bojí, že do rozhodování vstoupí politika a evropská rozhodnutí přestanou být prováděna na “vědeckém základě” - tedy, ehm, bez ohledu na názor nevědecky myslících voličů.