Kdo nepřeje bezpečnosti? #vyrokdne

Návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti byl jedním z témat nedělních Otázek Václava Moravce. Než zveřejníme výsledky analýzy, zaměřme se na několik momentů z diskuze - konkrétně na to, kdo nebo co novelu „brzdí“, a do jaké společnosti by nás její přijetí zařadilo.

Předně zdůrazněme, že předkladatelem návrhu je samo ministerstvo vnitra vedené Milanem Chovancem. Ten v pořadu tvrdil, že návrh narazil v připomínkovém řízení na neshodu s rezorty spadajícími pod hnutí ANO, což proces zastavilo. Připomeňme nejdřív, že připomínkové řízení Chovanec ořízl na 10 pracovních dnů v období 15. — 31. 12. 2016. Takový pěkný vánoční dárek.

A podíváme-li se pak na připomínky konkrétně, zjistíme, že nejen úřady pod taktovkou ANO nesdílejí euforii z ústavního zakotvení práva občanů držet zbraň. Pomineme-li kritické vyjádření Ústavního soudu, Bezpečnostní informační služby nebo Úřadu vlády, zdá se, že ani rezorty v gesci ČSSD (školství, zahraničí, ministr pro lidská práva) si nechystají pouzdra na kolty. Pochybnosti vyjádřil i místopředseda vlády Bělobrádek (KDU-ČSL) - podle něj je současná právní úprava dostatečná a ohledně tématu panuje víc hysterie než věcnosti.

Jak správně poznamenal Chovancům spoluřečník Stanislav Polčák (STAN) a nakonec i předseda ÚS Pavel Rychetský, šlo by o úpravu v Evropě zcela unikátní a světově přinejmenším ojedinělou. Důvodová zpráva jen zběžně zaznamenala několik zemí, kde ústava nějakou formu občanské obrany alespoň vzdáleně připomíná, a kvapem pak pokročila k dalším bodům. Demagog.cz se však podíval, kde ve světě právo držet zbraň opravdu našlo místo v předpisu nejvyšší právní síly.

Povšimněte si zejména hodnot na ose Y. Ani historicky tedy nebylo ústavní právo na zbraň příliš v módě. Podle analytiků agentury Bloomberg v roce 2013 existovaly pouze tři země s podobnou ústavní úpravou. K jakému triu bychom se tedy připojili? Mexiko, Guatemala a Spojené státy americké. Podobné ustanovení nezná ani ústava Švýcarska, což je země s třetím nejvyšším počtem držených zbraní na hlavu mezi vyspělými zeměmi.

Autorkou textu je Ivana Procházková