Na venkovském hřbitově v obci Wolvercote kousek od Oxfordu leží pohřbený John Ronald Reuel Tolkien, autor Pána prstenů, jednoho z nejslavnějších příběhů o souboji dobra se zlem. Kromě spisovatele jsou v hrobce uloženy také ostatky jeho ženy Edith Mary Tolkien. Na žulové desce jsou ale pod jmény obou manželů černě vyryta ještě další dvě: Beren a Lúthién. Patří do příběhu, který je méně známý než epos o Pánovi prstenů, ale pro Tolkiena byl tím nejosobnějším. Nyní vychází po sto letech od napsání v původní podobě, píše americký server NPR.
Mladý Tolkien se zamiloval do své budoucí ženy Edith, když mu bylo teprve šestnáct a jí devatenáct. Jeho poručník (oba byli sirotci) byl ale odpůrcem jejich milostného vztahu. Ronald a Edith se vzali, až když bylo Tolkienovi 24 let a měl zrovna narukovat do zákopů světové války na Sommě.
Když se z války vrátil, začal sepisovat první verzi příběhu, ke kterému se pak neustále vracel – o lásce smrtelného člověka Berena a nesmrtelné dívky Lúthién, dceři elfího krále z lesního království Doriath. Kvůli odporu Lúthienina otce se oba zamilovaní musejí vydat na strastiplnou cestu do temnoty, během níž jeden druhého střídavě zachraňují svým hrdinstvím, zpěvem a láskou. A po celou dobu jim také pomáhá jejich kouzelný pes.
Příběh o Berenovi a Lúthien je sice pohádka, ale velice temná. Tolkien v příběhu popisuje svou lásku k Edith, které brání okolnosti, ale vypisuje v něm také z hrůz války, v níž viděl umírat desítky lidí denně a z níž se vrátil jako invalida trpící zákopovou horečkou.
Tolkien vždy obhajoval sílu pohádky, která byla mnoha seriozními kritiky přehlížena jako únikový žánr. „Pohádky jsem miloval od chvíle, kdy jsem se naučil číst. Proč bychom měli opovrhovat člověkem, který se pokouší dostat z vězení domů? A když nemůže, tak se snaží myslet na jiné věci, než jsou zdi žaláře?“ napsal v jedné eseji na obhajobu pohádek.
Příběh o pouti Berena a Lúthien poprvé vyšel v roce 1977 jako součást svazku Silmarillion, což je soubor příběhů a mýtů z Tolkienovy Středozemě, kde se (mnohem později v letopisu tohoto světa) odehrává také Pán prstenů. Tolkienův syn Christopher nyní tento příběh vydává v původní podobě z roku 1917.
Knihu ilustroval Alan Lee, držitel Oscara za vizuální podobu filmu Pán Prstenů. „V mých třiadevadesáti letech je to nejspíš moje poslední kniha z dlouhé série editací otcova díla,“ píše Christopher Tolkien v předmluvě. „A je mu věnován in memoriam, protože byl hluboce spojen s otcovým životem.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
