Ty posíláš mýho basáka do válečný zóny, ječel Cobain

Jak malá univerzita v New Orleans prokázala, že nedostatek černošských doktorů vychází z nerovnosti šancí ve společnosti, a ne z nedostatku talentů a ambicí. Tímto tvrzením by se dal shrnout precizní text od Nikole Hannah-Jones, reportérky magazínu listu The New York Times. Nese titulek Recept na víc černošských doktorů a nabízí vrstevnatý – ale ne zrovna optimistický - pohled jak na současné kariérní šance Afroameričanů, tak charakteristiku amerického vysokoškolského systému, který upřednostňuje soutěživost před spoluprací.

Hannah-Jones vše ilustruje na příkladu výjimečné katolické Xavier University v Louisianě, jejíž tehdy novopečený rektor Norman Francis na počátku sedmdesátých let zjistil, že počet přijatých afroamerických studentů na medicínské fakulty je zoufale nízký a stále klesá. Rozhodl se, že zjedná nápravu.

Dnes z maličké Xavier University (3000 posluchačů) vychází nejvíce studentů, kteří dále pokračují ve studiích medicíny. Důraz na přírodní vědy se projevuje i v tom, že s bakalářským titulem z fyziky nebo biologie tu taktéž promuje nejvíce afroamerických studentů v zemi. Produkuje více budoucích černošských doktorů než velké státní univerzity či prestižní instituce jako Harvard nebo Yale.

Důvod úspěchu Xavier University přitom není záhadný ani nenapodobitelný. Rektor Francis si uvědomil, že studenti, kteří na jeho univerzitu nastupují, pocházejí z často velmi bídných sociálních podmínek. Prošli nepříliš kvalitními středními školami, kde se jejich talent nemohl rozvíjet. Zatímco drtivá většina vysokých škol – a těch lékařských obzvlášť – je postavena na nemilosrdném sítu vylučování a vzájemné konkurence mezi studenty, Francis vsadil na spolupráci.

Hned na začátku studia tu dostávají studenti tvrdé testy, které mají za cíl odhalit jejich slabiny i talent a rychle s nimi pracovat. V momentě, kdy je pedagogové odhalí, vytvoří se studenty skupinky, v nichž v časově náročném drilu ti pokročilejší doučují ty s méně znalostmi. Tento postup je přesně popsán v univerzitním kurikulu a používá se dodnes.

Přesto je dnes už bývalý rektor Francis, který po 47 letech ve funkci odešel nedávno do důchodu, stále skeptický. Celoamerický vývoj nespěje k lepšímu. Čísla afroamerických studentů na lékařských školách jsou v současnosti na stejně nízkých číslech jako na konci sedmdesátých let. Úspěch malé Xavier University podle něj nevypovídá tolik o zdejších mimořádných schopnostech jako spíše o selhávání amerického vzdělávacího systému.

„Ty posíláš mýho basáka do válečný zóny,“ ječel Kurt Cobain šílený vzteky do telefonu na šéfredaktora magazínu Spin, Boba Guiccioneho Jr. „No, jo. Neboj se, je to velkej kluk, nic se mu nestane,“ uklidňoval tehdy již poměrně paranoidní rockovou hvězdu Guccione Jr.

Baskytaristovi Nirvany Kristu Novoselićovi se skutečně nestalo nic a pod titulkem Masters of War tak v roce 1993 mohla vzniknout reportáž z chorvatské války za nezávislost. Tu nyní Spin v rámci oslavy svých třicátých narozenin zařadil do výběru 30 nejvýraznějších textů své historie.

Muzikant se sice narodil již v Americe, ale jeho rodiče byli chorvatští imigranti a rodinné kořeny Novoselićů jsou spjaté s ostrůvkem Iž, kde linii svých předků vystopoval až do 17. století. Ze zájmu o to poznat svůj rodokmen se tehdy ještě do Jugoslávie poprvé vypravil v roce 1989 - i proto také neváhal, když přišla nabídka od Spinu.

I když se jedná o vůbec první publicistický text, který kdy Novoselić napsal, výsledek dopadl výborně. Spíše než o reportáž jde o sérii setkání a emotivních rozhovorů s vesměs mladými lidmi (a také fanoušky Nirvany), které potkává na cestě zemí, v níž je i přes příměří stále přítomná válka.

V součtu jde o unikátní útvar, kdy brutální vojenský konflikt ve vzdálené východní Evropě přibližuje americkým čtenářům popkulturního časopisu baskytarista toho času nejslavnější kapely na světě. Cesta měla na Novoseliće zásadní vliv, sám (i s Nirvanou) se po návratu angažoval v nadacích na pomoc bosenským ženám znásilněným vojáky.

Kromě Novoselićovy reportáže stojí za přečtení i další z textů vybraných Spinem, které s přehledem představují špičku časopisecké hudební žurnalistiky.

Pokud nekliknete na tento text, nedostanu zaplaceno. Pod tímto všeříkajícím titulkem na serveru The Awl rozebírá na základě vlastních zkušeností Noah Davis situaci amerických novinářů snažících se uživit na volné noze.

Kromě záviděníhodné představy o honorářích nabízí studie i pohled na transformující se mediální terén. Na jedné straně je tu cítit jistý optimismus ze zvyšujících se odměn za texty na čistě webových portálech – ty se totiž snaží přetáhnout renomovanější autory z printu. Na straně druhé je evidentní, že tato tendence nemusí pokračovat.

Davis popisuje jak bezradnost velkých tištěných médií, tak nové možnosti publikovat i jinde než jen v zavedených titulech. Konstatuje ovšem, že živit se jako novinář na volné noze prostě není možné. Člověk si musí přivydělávat ještě jiným způsobem. Tím nejsnadnějším – ovšem z hlediska novinářské etiky nejspornějším – je výroba obsahu native advertising: tedy takových textů, které se tváří jako redakční materiály, ale ve skutečnosti jsou komerční prezentací.

V roce 2015 se ve Spojených státech v tomto segmentu utratilo 4,3 miliardy dolarů a tato částka by se měla během příštích tří let zdvojnásobit. Vyhlídky na přilepšenou tu tedy jsou lákavé, ale jde o smlouvu s ďáblem - jak i autor připouští. Davis odhaluje také vlastní karty a sděluje, že za tento text dostal od The Awl zaplacenou 200 dolarů - a za každých tisíc zobrazení mu vždy naskočí dolar k dobru. Kolik to bude, zveřejní za měsíc.

Video: V pondělí vystoupili v pražské Meetfactory a na 18. září chystají novou desku pojmenovanou La Di Da Di. Mezitím tu jsou Battles s klipem ke skladbě The Yabba. Natočil ho režisér Roger Guàrdia a je neméně matematicky přesný jako sama jejich hudba.

Kulturní tip: Hned na několika místech bude v Česku k zastižení výjimečná zpěvačka Aby Wolf. Americká písničkářka vstřebává vlivy folku, popu, městských stylů i hip hopu, což je směs, v níž se odráží jak její dětství na venkově, tak dospívání prožité v Minneapolis. Zastávky turné: Festival Cool v plotě, Písek 12.9. Potrvá, Praha 13.9. Kabinet Múz, Brno 15.9. Mandala, Kopřivnice 16.9. Jazz Tibet Club, Olomouc 17.9. KamPak?, Slavičín 20.9.