Tsipras: My chceme Evropu změnit, euroskeptici a populisté ji chtějí zničit

Autor menu se vrátil z Atén a z ostrova Lesbos. Krátký článek z „brány do Evropy“ si můžete přečíst v aktuálním tištěném vydání Respektu, dlouhý text o životě na evropské hranici a o její ochraně pak najdete v jednom z příštích čísel. Teď aspoň pár krátkých postřehů a zážitků z Řecka.

U schodů vedoucích ke kanceláři Alexise Tsiprase visí reprodukce Picassovy Guerniky, fašistickým letectvem zničeného levicového města v časech španělské občanské války. V troskách skončily i sliby, se kterými Tsipras před rokem a půl nastoupil do úřadu: neplnit reformy, které Řecku naordinovali věřitelé. Nakonec je plní pečlivěji než konzervativní předchůdci, protlačil reformu důchodového systému. A kvůli tomu – ale i kvůli nekompetentnosti řady Syrizou dosazených ministrů či úředníků – výrazně klesá obliba jeho strany. Kdyby se nyní konaly volby, Syriza by s konzervativci jednoznačně prohrála.

Tsipras začal hovořit v dlouhodobých výhledech, a vůbec ne jako revolucionář, který chce změnu teď hned. “Musíme dál plnit naše závazky. A poté musí své závazky splnit i naši partneři, třeba s ohledem k odpuštění dluhů. Teprve odepsání dluhu by bylo poselstvím směrem k finančním trhům, že mohou Řecku znovu důvěřovat, byl by to výrazný signál směrem k investorům,“ říká při setkání s novináři ze všech členských zemí EU, které do Atén na dvoudenní seminář o migrační krizi pozvala Evropská komise.

„Co je na vaší politice vlastně ještě levicové?“ ptá se jeden z evropských kolegů muže, který volby vyhrál se slibem revoluční změny evropské ekonomické politiky. „Levicová není jen schopnost demonstrovat, ale také řešení situace a snaha zlepšit život většiny obyvatelstva… Jediným levicovým a národním cílem v našich podmínkách musí být snížení nezaměstnanosti,“ říká slovníkem umírněného sociálního demokrata. „Chci stabilní vládu do roku 2019, pak budou moci voliči srovnat situaci se stavem, v jakém jsem zemi přebíral.“

„Brexit ukázal, že hrozbou Evropy není Syriza, které se tolik lidí obávalo. My chceme Evropu změnit, euroskeptici a populistické síly ji chtějí zničit,“ pokračuje Tsipras. „Stojíme v epicentru dvou krizí, finanční a uprchlické, a ani jedna není jen naší vinou. Dluhová krize je ve skutečnosti evropskou krizí, kterou zavinily nejen naše vnitřní problémy, ale také nedokonalá struktura eurozóny a chyby našich věřitelů, které Mezinárodní měnový fond sám přiznal.“

Tsipras nyní požaduje, aby zbytek Evropy splnil své sliby a na základě domluvených kvót z Řecka přesídlil tisíce uprchlíků. „To je přece férové. Bylo to evropskými vládami dohodnuto a dohody se mají plnit. To pan Schäuble nám, Itálii, Portugalsku, Španělsku a Irsku říkal ve finanční krizi - a platí to i pro jiné země.“

Členské státy EU podle Tsiprase mají své závazky a vzájemná solidarita patří k základním principům Unie - které si nemohou vybírat podle libosti. Kritizuje ideu „flexibilní solidarity“, se kterou nedávno přišly státy Visegrádské čtyřky. Pokud některé země místo vzájemné pomoci chtějí radši stavět zdi a ploty, má podle řeckého premiéra přijít na řadu i debata o zkrácení evropských fondů.  Což je mimochodem postoj, na kterém se shoduje s konzervativní opozicí.

Uprchlíci, kteří do Řecka připluli před podepsáním zmíněné dohody EU s Tureckem, mají být z Řecka a Itálie podle kvóty rozděleni do všech členských zemí. Občas jde zaslechnout názor šířený ve střední Evropě i vládními politiky, že systém uprchlických kvót je mrtvý. EU se ho však nevzdala a ve skutečnosti se v létě začal rozbíhat.

Podívejte se na následující graf a nárůst počtu z Řecka přesídlených běženců (nárok na relokaci mají jen Syřané a část Iráčanů a Eritrejců, tedy lidé prchajících nepochybně před totalitou a válkou).

Zatím z Řecka bylo přesídleno přes 5000 uprchlíků.  K zemím, které jich z celé EU převzaly nejmíň, patří Slovensko (3) a Česko (12). I Lucembursko, Malta, Estonsko a Lotyšsko se vůči Řecku chovaly solidárněji. A o solidaritu zde skutečně jde: v Řecku, zemi s 25procentní nezaměstnaností, nyní uvízlo okolo 60 000 uprchlíků. Přerozdělení části z nich do zbytku EU místním úřadům odlehčí - a umožní jim soustředit se například na přeplněné tábory na Lesbu.