0:00
0:00
Denní menu2. 10. 20184 minuty

Trump opět nasadil nátlak a připsal si obchodní vítězství

Donald Trump přichází referovat o dohodě USMCA
Autor: REUTERS

Donald Trump má z pohledu svých politických protivníků jednu nepříjemnou schopnost: částečné plní své sliby, nebo se mu aspoň daří budit zdání, že tomu tak je. Trump sliboval, že si vyšlápne na Írán - a skutečně odstoupil od jaderné dohody. Sliboval, že zvládne vyjednávat se severokorejským diktátorem Kimem - a skutečně zvládl dostat napětí pod kontrolu do té míry, že z Pchjongjangu už neprší výhružky jaderným útokem. Kromě toho dokázal uspořádat pěkné divadelní představení ohledně podílu spojenců v NATO na financování společné obrany, takže většina jeho stoupenců na domácí půdě, kteří zahraniční politiku sledují jen velmi letmo, je bezpochyby přesvědčena, že dal Evropanům pěkně za vyučenou.

Samozřejmě, ne každý slib je možné odškrtnout, třeba “krásná zeď” na jižní hranici USA zatím nestojí a leckdo může namítat, že i údajně splněné závazky jsou spíše velkolepou show než dlouhodobým řešením hlubokých problémů. Takhle to ale v politice nefunguje. Trump prostě koná. Naposled o víkendu voličům novou dohodu o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou. Dohoda nahradí nenáviděnou smlouvu známou jako NAFTA, která je symbolem odchodu firem a pracovních míst do zahraničí.

↓ INZERCE

Nová dohoda se bude jmenovat USMCA, co je zcela nepoetická zkratka názvu Dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou. Jak moc se vlastně liší od letitého předchůdce NAFTA, je těžké říct - třeba The Economist  to popisuje slovy, že “plný dopad dohody nebude bezprostředně jasný” - že dohoda “obsahuje stovky stran právnického textu” a že v ní experti nakonec nejspíš naleznou nejedno překvapení".

Jestliže jedním z bolestivých symbolů údajného výprodeje Ameriky byla výroba v zahraničí (Kanadě i Mexiku), pak USMCA například zvyšuje povinné množství dílů domácí provenience, jež musí auto obsahovat, aby se mohlo prodávat bez obchodní přirážky. Američané také získají lepší přístup na kanadský trh s mlékem.

The Atlantic, tedy server a časopis, který má k protrumpovským sympatiím hodně daleko, konstatuje, že “Trump v otázce obchodu vítězí”. Ani tady si sice autoři zatím nejsou jisti, jak zásadní změny Trump a jeho tým vlastně vyjednal. “Další detaily budou známy v úterý,” píší. “V pondělí se hodnocení pozorovatelů rozcházela, někteří změny hodnotily jako mírné, jiní jako podstatné. Když nic, dohoda rozhodně pro Trumpa představuje politické vítězství,” dodává přesto The Atlantic.

Zároveň však server především konstatuje, že podle všeho funguje tu Trumpova taktika bezohledného nátlaku na své partnery a spojence. Jeho ochota riskovat letitá spojenectví znamená, že se nakonec prosadí těžká váha amerického trhu: “Američtí partneři jsou navzdory protestům nuceni souhlasit s většinou toho, co největší světová ekonomika žádá.“ Výsledkem je ústup a vzrůstající nechuť k Američanům. V tomto případě prý podle dostupných měření má dnes poprvé v historii většina Kanaďanů na Spojené státy negativní pohled.

Kanadská obchodní komora dohodu komentovala slovy, že je sice potěšena, protože období nejistoty skončilo, zároveň ale došla k závěru, že “Kanada si musí z tohoto nejistého období odnést poučení a již nikdy v budoucnu se nesmí stát natolik závislou na jediném obchodním partnerovi”. Trump se svými výhružkami a brutálním přístupem zjevně severní sousedy pořádně vyděsil.

V podstatě totéž píší Financial Times, když tvrdí, že dohoda je vítána s úlevou, nikoliv nadšením.  “Od okamžiku, kdy Donald Trump vstoupil v lednu 2017 do Bílého domu … se právníci, podnikatelé i úředníci obávali nejhoršího - zhroucení obchodních vztahů, v jehož důsledku dojde narušení regionálních  logistických řetězců a vážnému poškození ekonomik.“ K nejhoršímu nedošlo, takže sláva.

Vlastně vidíme stále dokola stejný postup. Trump na začátku všech vyhrotí, vyvolá silné emoce, strach, obavy z toho, že v nějakém záchvatu spustí katastrofu. Pak ustoupí a dohodne se. Všichni jsou rádi, že příběh má happy end, a Trump prodá výsledek svým voličům jako další důkaz své státnické a vyjednávací geniality. Je to zřejmě krátkozraká taktika, atmosféra mezi zeměmi je stále zakyslejší.

Co se přesně nakonec vyvrbí třeba na Korejském poloostrově, je velmi obtížné odhadnout, Trump s Kimem přece žádnou závaznou a srozumitelnou dohodou nepodepsali. Volebně, v kratším časovém horizontu, však Trump nehraje špatně - a jeho voliči rozhodně nemají pocit, že koupili jen prázdné sliby.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články