Trpíte nedělním splínem? Bavte se a nebuďte doma, radí francouzští vědci

S blížícím se koncem roku se tiskoviny všeho druhu hemží radami, jak zvládnout novoroční předsevzetí a s nimi související depresi – ta přichází zhruba v březnu, kdy se člověku opět nepodaří zhubnout nebo přestat kouřit.  Jenže konec roku se teprve blíží a příloha o zdraví ve francouzském listu Figaro se věnuje ještě palčivějšímu problému, který přichází nikoli jednou za rok, ale opakuje se pravidelně týden co týden: nedělnímu splínu. Pokud jím trpíte, následující řádky jsou pro vás.

Protože v neděli večer klesá na mysli stále víc Francouzů, redaktorka Figara se rozhodla oslovit psychiatra Floriana Ferreriho, spoluautora knížky zasvěcené tomuto fenoménu (Jak porazit nedělní splín, Vaincre le blues du dimanche soir). Ferreri přiznává, že se do psaní pustil hlavně z hecu, protože se na něj obracelo čím dál víc známých, aby jim coby psychiatr vysvětlil onu pravidelnou změnu nálady nastupující s příchodem nedělního večera. Když se však pustil do bádání, překvapila ho míra rozšíření splínu. “Trpí jím zhruba každý druhý člověk starší patnácti let,” zmiňuje Ferreri jeden ze závěrů bádání, která prováděl spolu se sociálním vědcem Gautierem Bouchaudem.

Zmínka patnácti let věku, tedy zhruba období střední školy, je důležitá: nedělní splín podle autorů souvisí s nástupem pravidelných povinností a úkolů, jejichž penzum pociťujeme jako břemeno - což poprvé opravdu přichází se středoškolskou docházkou.

Některé závěry studie francouzských vědců by si člověk domyslel. Třeba že splín je tím horší, čím víc povinností nás čeká následující týden. Jiné závěry jsou docela nečekané. Například, že kromě “panebože, to mám před sebou zase práce” přibylo nově “panebože, tenhle týden jsem nebyl dostatečně aktivní na sociálních sítích, budu to muset napravit”.

Nejužitečnější je asi vědět, jak si s fenoménem nedělního splínu poradit, když už jím člověk trpí. A tady dvojice Ferreri-Bouchaud nabízí několik triků. Zaprvé, pokud trpíte úzkostí nedělního večera, zkuste si nařídit v neděli budík, abyste neprospali celé dopoledne. Stihnete tak víc věcí – anebo aspoň budete mít ten pocit, který vás sám o sobě trochu uklidní.

Za druhé, nebuďte doma, změňte kulisy okolo sebe. “Pokud máte děti,” říká Ferreri, “vezměte je s sebou ven a třeba v kavárně si všichni zahrajte nějakou zábavnou stolní hru.” Smích lidí okolo vás pomáhá zapomenout na vlastní tíseň. A za třetí: “Měňte rytmus nedělního večera, protože pravidelnost podporuje zrod pravidelného napětí.”

Nedělní večer je zkrátka dobré si pořádně naplánovat a být kreativní, říkají oba Francouzi. Ale jen tak, aby si z potřeby dalšího plánování člověk neuhnal nový splín.