Ti, kdo se mají dobře, se zorganizují na obranu svého bohatství

Tažení Evropské komise proti Applu může být také první známkou toho, že státy (přesněji EU) se pokouší zvrátit vývoj, kdy obří firmy vydělávají stále více peněz, ale běžní lidé z jejich úspěchu nic nemají - a naopak prohlubuje se sociální nerovnost.

Známý ekonom Robert Shiller, který jako jeden z prvních předpověděl finanční krizi a zhroucení akciových trhů, varuje v článku pro New York Times právě před hrozivými důsledky rostoucí sociální nerovnosti. Na rozdíl od mnoha podobně burcujících textů uvádí některá nepříjemná data, která jeho obavy potvrzují. Například to, že na základě zkoumání vyspělých ekonomik v minulosti se nezdá, že státy přistoupí ke zvýšení daní pro bohaté, aby tuto nerovnost snížily. Pokud byly někdy tyto daně v minulosti zvýšeny, stalo se tak jen v důsledku války (aby byly peníze na její vedení). Nikdy proto, že by si to vynutili chudí voliči.

Jak totiž ukazují další výzkumy, lidé ve skutečnosti nevolí politiky, kteří slibují zvýšení daní pro bohaté – a to také proto, že většinou jsou jaksi srozuměni s tím, že tyto daně jsou už dost vysoké, zhruba ve výši třetiny příjmů. Naprostá většina lidí považuje takovou daň za spravedlivou.

Shiller spolupracoval na projektu, který zkoumal možnost snížení sociální nerovnosti: účastnilo se ho devět světoznámých ekonomů včetně nositelů Nobelovy ceny a všichni jsou velmi pesimističtí. Například Angus Deaton (univerzita v Princetonu) řekl, že „ti, kteří se mají dobře, se zorganizují na obranu svého bohatství i za cenu toho, že to bude na úkor většiny“.

Shiller se velmi obává, že dnešní doba je plná hrozeb, které můžou zničit velké části populace (od destruktivních technologií až po globální oteplování) - a nejméně chráněni budou právě lidé na spodku příjmového řebříčku. Dokládá to citací s eseje harvardského profesora Amartyi Seny, který zdokumentoval čtyři velké hladomory v minulém století a zjistil, že ve všech případech bylo v postižené zemi dostatek jídla pro všechny.

Problém byl v tom, že jídlo nebylo adekvátně distribuováno, bohatší ho zneužívali pro sebe. V Bangladéši zemřely v letech 1942–43 miliony lidí hladem a z tzv. „privilegované třídy“ se našlo jen málo těch, kteří byli ochotni pomoci. Přesto Shiller doufá, že existuje cesta, jak zabránit příštím tragédiím. Jako první krok vidí radikální rozšíření sociálního pojištění, které by „nás připravilo na některé ohromné výzvy, které před námi možná leží“.