Příběh prohrávajícího Donalda Trumpa se opakuje i jinde. Hezky to ukazují Financial Times na příkladu španělských Podemos. Tahle radikální levicová strana s vazbami na Huga Cháveze měla před dvěma lety našlápnuto vysoko: snila o tom, že deklasuje tradiční sociálně demokratickou PSOE, svrhne ve volbách vládu a ovládne Španělsko. “Ráj není možné dobít dohodou, do ráje je potřeba vpadnout,” říkával tehdy sebevědomě její šéf Pablo Iglesias.
Jsme o dva roky dál, nejhorší chvíle španělské ekonomické krize se propadají do minulosti a Podemos stále stojí před branami.V posledních, červnových volbách se kvůli snaze ovládnout scénu dokonce spojili s komunisty a nic - skončili třetí, za staromódní centristickou PSOE. To je sice do jisté míry úspěch, Španělsko dlouho ovládaly pouze dvě hlavní strany, ale cesta vpřed už vede pouze přes vyjednávání. A v tom nejsou revolucionáři žádní velcí mistři.
Naopak, příčinu neúspěchu teď hlavní ideolog strany vidí v tom, že vedli kampaň málo radikálně. Jak se Podemos snažili vypustit rybník velkým stranám, zněli prý stále víc jako obyčejná sociální demokracie. Tím přicházejí o revoluční voliče, ale opatrní páprdové na tyhle podivíny, kteří se na schůzku s králem odmítají obléct do saka, přitom hledí dál jako na nedůvěryhodné exoty.
A tady je podstata dilematu, které očividně neúspěšně řeší i Trump nebo třeba corbynovští labouristé. Jakási poptávka po radikálních změnách tady je, ale rozhodně nepředstavuje většinu potřebnou k vítězství ve volbách. A cesta k vítězství ve volbách zase neumožňuje zůstat pořádně radikální. “Prostě není dost hlasů na to, aby mohli růst a zároveň zůstat radikální,” citují FT politologa z univerzity v Salamance Alberta Penadése.
Tuhle starou pravdu ovšem znali už bolševici. Podrobnější úvahu o problémech populistů najdete také zde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
