Schulz dodá vadnoucí sociální demokracii energii, shodují se německá média

Všechna německá média se tento týden zabývají osobou Martina Schulze - muže, kterého si tamní sociální demokraté vybrali jako svého kandidáta do letošních zářijových voleb o kancléřské křeslo. Schulz je bývalým předsedou Evropského parlamentu, kterému na konci minulého roku skončilo druhé funkční období, a tak se rozhodl po letech vrátit do rodného Německa.

O nadšeném Evropanovi a jediném evropském poslanci, který neměl maturitu, jsme v denním menu již psali. Bývalý prodejce knih a samouk, který se vlastní pílí vypracoval na šéfa europarlamentu, je bez pochyby zajímavou postavou. Otázka je, zda má šanci porazit Angelu Merkel. Odpověď je, že v letošních volbách nejspíš nikoli. Jeho hlasitý optimismus může být ale nadějí pro stagnující německou SPD. Té se pod vedením Sigmara Gabriela nedaří nalákat nové voliče, naopak podporu ztrácí – aktuálně by ji volila jen necelá pětina národa. Křesťanští demokraté Angely Merkel (se kterými je nyní SPD ve velké koalici) mají náskok až 15 procent. Gabriel přitom stranu vedl sedm let, tedy déle než kdokoli jiný od časů Willyho Brandta. Gabriel zatím zůstává předsedou, ale do voleb povede socialisty zapálený Schulz.

„Schulz může SPD vrátit hrdost, kterou potřebuje, aby měla budoucnost,“ píše v redakčním komentáři Heribert Prantl na webu deníku Süddeutsche Zeitung. „Z bídy si musíme pomoci sami, zpívá se v německé verzi textu Internacionály, hymny dělnického  hnutí. A Schulz je člověkem, který to dokázal, může ji tedy hrdě zpívat,“ míní komentátor. Je to podle něj vzdělaný muž, který za své vzdělání nevděčí univerzitám, ale vlastnímu úsilí, autodidakt, sociální demokrat staré školy, člověk, který se vypracoval ze své vlastní osobní bídy. Mluví plynně pěti jazyky, teď musí ukázat, jestli mluví také jazykem voliček a voličů.

„Gabriel stranu předává muži, který umí i sám sebe pomlouvat, ale hlavně šířit elán a vyvolat rozruch – teď musí ukázat, jestli dokáže víc než dělat vítr. Nicméně vadnoucí SPD je vděčná i za ten vítr. Velká politická strana není něco, kam jde vložit baterky, a bude to hned zas fungovat. Ale bez energie, bez baterky, to také nejde. Je tu šance, že tou baterkou bude Schulz, který je nadšeným Evropanem, což v těchto časech aspoň něco znamená,“ končí Prantl.

Německou sociální demokracii má zachránit outsider a bývalý starosta malého města poblíž Cách, který nikdy neseděl ve spolkovém sněmu, ale místo toho udělal kariéru v Bruselu, píše zase týdeník Die Zeit, který popisuje atmosféru v berlínském sídle SPD během jmenování Schulze kandidátem. Většina vedení je prý výběrem zcela nadšená, jeden člen mluví o Bernie Sanders efektu – přirovnává Schulze ke rtuťovitému staříkovi, který dokázal na předvolební setkání v demokratických primárkách přilákat desítky tisíc lidí znavených politickým establishmentem, byť pak prohrál v souboji s Hillary Clinton. Nicméně i Die Zeit míní, že „Schulz je sice vidět a slyšet, o jeho politické orientaci toho však příliš nevíme“.

Také Der Spiegel popisuje euforii, která zavládla v sídle SPD na břehu Sprévy po Schulzově jmenování kandidátem na kancléře. Schulz je bojovník – to je jeho výhodou, píše server magazínu. Ale poté vyjmenovává, co šedesátníkovi z Porýní chybí. Za prvé jsou to spolupracovníci. Ve Štrasburku a Bruselu měl dobrý tým, ten ale po Schulzově odchodu zůstává v Evropě. V Berlíně si proto musí co nejrychleji vybudovat novou jednotku. Za druhé, chybějí mu spojenci uvnitř strany, což se ukázalo jako zásadní nedostatek pro Peera Steinbrucka, muže, který za SPD kandidoval v roce 2013. A za třetí, Schulz nemá zkušenosti ze stranické politiky, ačkoli je členem předsednictva. Je proto otázka, nakolik se vyzná v důležitých vnitropolitických otázkách, jako jsou důchody nebo rozpočet. Dokáže o nich do detailu mluvit? Jeho nastávající soupeřka ve volbách Angela Merkel tyto detaily miluje, protože se v nich vyzná. Pokud proti ní chce mít Schulz v září šanci, bude se je muset naučit.