Průmyslový rybolov se vymyká logice. Je ztrátový, neekologický a bere práci

Kdo chce vidět příklad neudržitelného rozvoje, může se podívat na způsoby současného globálního rybolovu. Je nejen biologicky ničivý, ale i ekonomicky zcela nesmyslný. Zprávu o něm teď čerstvě vydala Světová banka a o jejích závěrech informuje i server Quartz.

Je to jako s nekonečnými stády bizonů či miliardovými hejny holuba stěhovavého: pořád jich bylo tolik, že se do nich dalo střílet celé dny, a pak najednou zmizela a nezbyla po nich stopa. Stejný osud může podle odborníků potkat celé rybí populace ve světových oceánech. Po staletí se jejich počet zdál nevyčerpatelný: čím víc se lovilo, tím víc ryb jako by bylo k dispozici, takže jen mezi lety 1950–1990 se celkový objem úlovků světového rybolovu zpateronásobil. Ale pak to skončilo - a od poloviny devadesátých let vytáhnou rybáři z oceánů ročně pořád stejný počet ryb: v průměru 85 miliónů tun.

Viník je znám. Průmyslový rybolov decimuje rybí hejna nad míru a nechává za sebou míň a míň jedinců schopných je zvětšovat či aspoň doplňovat. Na eventuální skeptickou otázku „Když je ryb míň a míň, jak to, že jich ulovíme už léta pořád stejně?“ existuje exaktní odpověď: podle Světové banky je to proto, že neustále zvyšujeme náklady, pomocí kterých se nám ono „stejně“ podaří získat.

Globální rybářská flotila se podle dat OSN za posledních čtyřicet let zdvojnásobila, počet rybářů vzrostl třikrát a obrovsky stouply profesní investice – do lepších lodí, výkonnějších motorů a stále chytřejších loveckých technologií. Celkově tedy – jak tvrdí Světová banka ve své zprávě Nový audit utopených miliard - vzrostla intenzita celosvětového rybolovu za posledních 40 let minimálně čtyřikrát, zatímco úlovek se za stejnou dobu zvětšil ani ne dvojnásobně. „Pokud tedy lovíme čtyřikrát víc, abychom ulovili víc jen dvakrát, znamená to jediné - počet ryb klesá,“ cituje Quartz expertku Světové banky Charlottu de Fontaubert.

Jak známo, definice hospodářské produktivity je, že se daří dělat víc za míň. Světový mořský rybolov je viditelně přeborníkem v opaku. A celé to úsilí navíc v ekonomických číslech produkuje každý rok masivní ztrátu. Podle dat Světové banky byla v roce 2014 celková cena ryb zachycených v sítích mořské rybářské flotily 164 miliard dolarů, zatímco cena práce, pohonných hmot, různých vedlejších nákladů, dotací a podpor na to vynaložených se vyšplhala na 208 miliard.  Čistá ztráta 44 miliard dolarů.

Byznys přesto jede dál s řadou ničivých důsledků. První na ráně jsou samozřejmě samy ryby, pro něž takto nastavený obchodní model znamená jistý konec. Další obětí jsou běžní, přirozeně hospodařící rybáři z chudých zemí, kteří na dostřel od plovoucích rybích fabrik bohatého světa čím dál obtížněji shánějí úlovek - a i když ho seženou, nejsou schopni na světovém trhu cenově konkurovat zboží od dotované konkurence. Houfně proto krachují a ve snaze najít obživu často vyrážejí na cestu do západního světa, kde budí vztek a hrůzu jako proklínaní „ekonomičtí migranti“.