Proč jsou rodiče absolutním ukazatelem přijetí, ptá se transumělkyně

Už jsi to řekl svým rodičům? Zdánlivě nevinná otázka, která může mít nedozírné důsledky a svírá psychiku každého, kdo se chystá doma přiznat cokoli choulostivého. Alespoň tak ji analyzuje ve velmi osobním vyznání na serveru BuzzFeed kanadská transumělkyně Vivek Shraya. A ukazuje se, že skutečnost, kdy člověk něco před rodiči tají, má sice v sobě příchuť neupřímnosti - ale nemusí tomu tak nutně být.

„Zhruba před rokem jsem mailem obeslala několik svých blízkých přátel, abych je požádala, aby používali ženská zájmena, až se mnou – nebo o mně - budou napříště mluvit. Měl to být nenásilný způsob, jak si zvyknout na změnu identity poté, co jsem byla 34 let oslovován jako on. Ani ne za hodinu, co jsem email odeslala, mi už volala jedna moje kamarádka a říká: To je úžasná novina. Už jsi ji řekla svým rodičům?“ tak líčí Vivek Shraya úvodní situaci, která ji přiměla uvažovat o tom, co to vlastně znamená říkat věci rodičům.

Ta otázka pro ni zdaleka nebyla nová, coby queer umělkyně ji slýchala poměrně často. Co si její matka myslí o jejích filmech nebo fotografiích, byl dotaz, který padal vcelku často. Až se sama sebe postupně začala ptát, proč je na queer nebo trans lidi vyvíjen takový tlak, aby se se svou orientací rodičům svěřovali.

„Rodiče jsou absolutními ukazateli přijetí. Pokaždé, když se mě někdo zeptal, jestli jsem něco řekla svým rodičům, jediné, co jsem v tom slyšela, bylo: Ví už ´božstvo tvého přijetí´ o tom, že jsi trans? A berou tě tak? A mají tě pořád rádi?“ pokračuje Shraya v úvahách.

Vzpomíná na to, jakým způsobem matka přijala její homosexualitu, a také popisuje míru hranic soukromí, která v rodině během jejího dětství panovala. Vše pak uzavírá odvážnou větou: „Takže příště, až se mě na to někdo zase zeptá, tak doufám, že odpovím: Víš co? Já jsem udělal něco daleko těžšího. Řekla a přiznala jsem to sama sobě.“