V neděli uteklo deset let od okamžiku, kdy se americký dolar dostal na nejhlubší dno. Kurz spadl pod 63 eurocentů za jeden dolar: nikdy předtím ani potom nebyl horší. Důvodem propadu byly obavy o zdraví amerického finančního sektoru, které se brzy ukázaly jako oprávněné. Na jaře 2008 padla banka Bear Stearns a v září potíže vyvrcholily krachem Lehman Brothers, jenž následně vedl ke globální finanční krizi.
Kurz dolaru se obvykle vyjadřuje převráceným číslem, tedy kolik dolarů je třeba zaplatit za jedno euro. Intuitivně mají lidé oslabování měny spojeno spíš s tím, že číslo vyjadřující kurz by mělo klesat, ale v tomto pojetí je to naopak – čím slabší dolar, tím víc dolarů je třeba za cizí měnu platit, a číslo tedy naopak roste. Podobně jako když koruna oslabí třeba z 25 na 27 korun.
Ze zprávy CNN z 15. července 2008 lze vyčíst, že kurz tehdy oslabil až na 1,6038 dolaru za euro. Titulek, že dolar spadl na nové minimum, platí dodnes – americká měna už na tom od té doby nikdy hůř nebyla.
Dnes stojí jedno euro kolem 1,17 dolaru, což je z historického pohledu zhruba průměr. Výkyv na opačnou stranu přišel naposledy předloni na Vánoce krátce po zvolení Donalda Trumpa, kdy dolar posílil a kurz k euru se vyrovnal skoro na úroveň jedna ku jedné (přesně 1,0364 dolaru za euro). Bývaly doby, kdy byl dolar ještě pevnější. V listopadu 2000, na vrcholu internetové bubliny, kdy se na americkou burzu stahoval kapitál z celého světa, kurz americké měny posílil až na 0,8252 dolaru za euro (euro už tou dobou existovalo, byť jen jako virtuální měna).
Rekord, kdy byl dolar vůbec nejsilnější, padl v roce 1985, kdy Spojené státy bojovaly proti jevu jménem stagflace (propad výkonu ekonomiky kombinovaný s růstem cen) zvýšením úrokových sazeb až na devět procent - což zvedlo atraktivitu měny a přilákalo do USA kapitál zvenčí. Kdyby tehdy už existovalo euro, stálo by jen 0,6228 dolaru.
Donald Trump letos v lednu v Davosu překvapil svéráznou prognózou, podle které se Spojeným státům vede tak úžasně, že dolar bude dál posilovat. A že i on jako prezident by si přál, aby dolar byl silný. Lze těžko uhodnout, zda šlo o seriózní ekonomickou úvahu, nebo jen o politický komentář, kterým chtěl domácím publikum ujistit, že plnění slibu udělat Ameriku opět silnou pokračuje bez problémů.
Trump tehdy otočil na hlavu den staré vystoupení svého ministra financí Stevena Mnuchina, který v souladu s ekonomickými učebnicemi prohlásil, že pro USA by bylo výhodnější mít naopak slabší dolar. Vývozcům se při oslabení měny lépe vyváží a Trumpova administrativa by se tak mohla snáze dopracovat k tomu, co si vytkla za svůj další cíl, tedy podpořit ochabující průmysl a snížit převis dovozů nad vývozy.
Z hlediska ekonomické teorie je sice konzistentnější to, co říkal Mnuchin, ale dolar poslouchá spíš Trumpa. Loni oslaboval, letos naopak posiluje. Jedním z důvodů je to, co s Trumpem nemá moc společného, a sice politika nezávislé centrální banky, která už v USA ukončila dekádu tištění peněz a začala i zvedat úrokové sazby.
To se zatím v eurozóně nekoná, a tak má dolar oproti euru výhodu v tom, že investorům dává větší výnos. To se po normalizaci měnové politiky v eurozóně (třeba v Česku už sazby také rostou) mělo změnit. Jenže co bude s kurzy měn dál, nyní nikdo netuší – mimo jiné kvůli eskalaci obchodních sporů a zavádění nových cel, které mohou být nyní, deset let po začátku velké finanční krize, předehrou k něčemu podobnému.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
