Spotify může představovat záchranu hudebního byznysu, ale také potenciální hrozbu hudbě samotné. V zevrubném textu The Problem with Muzak na serveru The Baffler to reflektuje hudební publicistka Liz Pelly.
Počet prémiových předplatitelů největší streamovací platformy vzrostl z pěti milionů v roce 2012 na letošních více než 60 milionů. Proto je pochopitelné, že globálně formuje posluchačské zvyky. Pelly se touto proměnou zabývá z mnoha aspektů. Klíčovou položkou už nejsou jednotlivé písně, umělci či alba, ale playlisty. Z nich se stal mocný nástroj popularizace a Pelly si všímá toho, jak důležité slovo tu figuruje termín „chill“.
Klídek a pohoda je to, co posluchači vyhledávají, a autorka pro to snáší mnoho přesvědčivých příkladů. Máme tu Chilled Folk, Chill Hits, Evening Chill, Chilled R&B, Indie Chillout nebo Chill Tracks. Zmíněné playlisty vytváří samo Spotify a jsou velmi sledované. Možná proto, že našly cílové publikum mezi vystresovanými přepracovanými lidmi, trávícími celé dny před monitory se sluchátky na uších.
Čím nudnější a konvenčnější ta píseň je, tím líp funguje na Spotify.
Právě tato obliba „chill“, kdy se nejvíce daří uklidňujícím, bezproblémovým až anestetickým nápěvům, ukazuje strategii, s níž Spotify usiluje o to, aby se veškerý poslech hudby redukoval na činnost, která člověku nezúčastněně podbarvuje náladu a emoce. Jak v textu uvádí jeden ze znalců gramoprůmyslu, už nyní jsme svědky zrodu nového typu posluchače: takového, který se nezajímá o jména a rukopis hudebníků, ale orientuje se výhradně podle emocí a podle klíčových slov playlistů vytvářených za pomoci algoritmů.
Síla tohoto trendu je už znát i v prostředí nezávislých labelů, kdy se jeden z vlastníků takového malého vydavatelství, jemuž padají prodeje fyzických nosičů i downloadů, pokoušel rozlousknout tajemství playlistů, až přišel na jedno: „Čím nudnější a konvenčnější ta píseň je, tím líp funguje na Spotify. Ale jestli tohle prospívá hudbě? To fakt ne.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
