Polsko schválilo kontroverzní zákon o holocaustu. A co dobré jméno Čechů?

Nový zákon zakazuje nazývat nacistické vyhlazovací tábory na polském území „polskými“ a pokutou či až tříletým žalářem trestá i jakoukoli zmínku obviňující Polsko a Poláky ze spolupráce na vyvražďování Židů. Zákon, schválený teď horní komorou polského parlamentu, už vyvolal pobouření v Izraeli. Jeho vláda obvinila Varšavu z potlačování svobody projevu a snahy zfalšovat historii. „Důrazně protestuji. Dějiny nejdou změnit a holocaust nelze popřít,“ prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu.

K pozastavení schvalovacího procesu a „novému zamyšlení“ nad zákonem vyzvalo polskou vládu kvůli obavám o svobodu americké ministerstvo zahraničí. Polský prezident Andrzej Duda – jehož podpisem zákon definitivně vstoupí v platnost – však následně v televizním projevu kontroval, že Polsko necouvne, protože má právo „bránit historickou pravdu“.

K té samozřejmě patří fakt, že Polsko bylo napadeno a okupováno armádou nacistického Německa a že miliony jeho občanů byly zavražděny v nacistické mašinerii. Tři milióny z tohoto počtu tvoří polští Židé. Vyhlazovací tábory jako Treblinka a Osvětim-Březinka byly postaveny a řízeny německou okupační správou. Historickou pravdou ovšem je i fakt, že – bez ohledu na časté případy individuální hrdinské pomoci ohroženým židovským sousedům – velká část polské veřejnosti s nacistickými okupanty na vyvraždění Židů spolupracovala, po ukrývajících se Židech aktivně pátrala a udávala je německé administrativě.

Polská vláda vydala prohlášení, že nový zákon nechce omezovat svobodu bádání a diskuse o holocaustu, ale záměrem je chránit dobré jméno Polska v zahraničí. V této souvislosti nelze nepřipomenout českou obdobu těchto starostí o holocaust - tábor v Letech u Písku. Zařízení postavené Čechy před válkou pro odchyt a zavírání „toulavých“ českých Romů, který po vyhlášení protektorátu přebudovali Němci na koncentrační tábor shromažďující všechny zdejší Romy k odvozu do plynových komor. Stráž těchto nevinných lidí tvořili Češi, pod jejichž péčí zahynulo v krutých podmínkách tábora 30 mužů, 48 žen, tři chlapci, čtyři dívky a 241 dětí mladších 14 let. Zbylé stovky byly převezeny do Osvětimi a tam zavražděny v plynových komorách.

Přes všechny tyto tragické skutečnosti šéf zdejších fašistů Tomio Okamura minulý týden prohlásil, že tábor v Letech nebyl tábor, ale „zcela volné otevřené místo“, odkud jeho obyvatelé mohli svobodně odcházet a zase se tam vracet. Navázal tím na zpochybnění české účasti v romském holocaustu provedené už před lety tehdejším premiérem a pozdějším prezidentem Václavem Klausem, který prohlásil, že v Letech byli zavřeni „jen lidé, kterým se nechtělo pracovat“ a že tam umřeli proto, že měli špatné hygienické návyky a nedostatečně si myli ruce. Pravé účely Čechy hlídaného nacistického koncentráku v Letech se snažil loni před parlamentními volbami popírat i současný premiér Andrej Babiš. Takže teď už v té ochraně dobrého jména Čechů zbývá jen navrhnout nějaký hezký zákon.