Po 11. září 2001 se v americkém éteru nesmělo klepat na nebeskou bránu

Na prvním místě singlového žebříčku kralovala Jennifer Lopez a nejprodávanější bylo Maxwellovo album Now. A přesně v onen den, na který nikdo nezapomene, vyšlo nové album Boba Dylana Love and Theft, přelomové Blueprint od Jay-Zho, ale také God Hates Us All od Slayer.

Řeč je o 11. září 2001. Z hlediska dobového soundtracku, který nezamýšleně doprovázel teroristické útoky na budovy WTC, je však daleko zajímavější vzpomenout na skladby, jež se tehdy rádia rozhodla nehrát. Přesně týden po útocích totiž konglomerát Clear Channel Communications, který obhospodařoval 1200 rozhlasových stanic s dosahem 110 milionů posluchačů, vydal interní seznam více než 150 skladeb, které není radno v těchto chvílích pouštět.

Šlo o skutečně kuriózní mix s parametry absurdity i černé komedie, kde se vedle sebe ocitly skladby jako Imagine, Ruby Tuesday, American Pie či kompletní katalog kapely Rage Against The Machine. Z éteru zmizely mírové písně jako What a Wonderful World, ale i skladby s válečnou tématikou všeho druhu jako třeba Knockin’ on Heaven’s Door - a to jak v Dylanově verzi, tak od Guns N'Roses.  Aby toho nebylo málo, slušelo se vynechat i všechny písně s leteckou tématikou jako Learn to Fly od Foo Fighters i Leaving on a Jet Plane.

Text Roba Harvilla s názvem Banned in the USA na serveru Medium se po patnácti letech vrací k tomuto výraznému cenzorskému opatření. Kromě jistého komického rozměru, jaký celá událost měla, zvlášť když interní směrnice vyšla najevo, Harvill přináší také rozhovory se členy kapel jako System of a Down, Filter nebo Slipknot. Všech se zákaz nějakým způsobem dotýkal a všem poznamenal rozjeté kariéry. Ze zakázaného singlu Chop Suey! od System of a Down se však i přes refrén o sebevraždě stal symbol doby a kapelu vynesl na první místo Billboardu, ač jej rádia nehrála.