Dvacet let po představení Thereminu, ovšem stále ještě dvacet šest let před premiérou Moogu, v roce 1941 zkonstruoval francouzský básník a muzikant Georges Jenny hudební nástroj, který si nechal patentovat pod jménem Ondioline.
Šlo o předchůdce dnešních syntezátorů, podivně nevzhledný nástroj s reproduktorem v dřevěné skřínce, na níž byla asymetricky umístěna klaviatura. Navíc byla ještě uchycená na pružinách, aby s ní šlo při hře pohybovat vpřed i vzad a vytvářet svého druhu vibrato. Ondioline byl schopný mnoha rozmlžených zvuků a vytvářel hudbu, jež působila, jako by vycházela zpod tlusté vlněné deky.
Bylo to přesně o 10 let později, kdy student medicíny Jean-Jacques Perrey zaslechl v rozhlase pořad o Ondiolinu. Jeho zvuk mu učaroval natolik, že okamžitě zavolal do vysílání a vyžádal si na Jennyho kontakt. S medicínou byl amen, z Perreyho se stal celoživotní propagátor a skladatel elektronické hudby pracující s Ondiolinem a podobnými nástroji.
Pozoruhodný příběh rozmachu syntezátorů popisuje Amanda Petrusich pro časopis The New Yorker. Seznámením Jennyho s Perreyem přitom série bizarních přátelství nekončí. O archiv a odkaz nahrávek JJ Perreyho, který loni zemřel, se totiž nyní stará australský hitmaker Gotye, jehož skladba Somebody I Used to Know má na YouTube téměř 920 milionů přehrání.
Gotye začal být Perreyho hudbou okouzlen - a poté, co si dnes už těžko dostupný nástroj sehnal, začal na něj i tvořit. Své výsledky nakonec Perreymu poslal a dostalo se mu pozvání za stárnoucím hráčem do Švýcarska. „Během dvou týdnu jsem za ním letěl,“ popisuje svou dychtivost Gotye. „Ondioline má v sobě žal, velkou emocionální kvalitu. Je v něm něco, co zpívá, a hledá si cestu ven.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
