Novozélanďané prodávají zamořené Číně horský vzduch v lahvích

Říkají si sběrači vzduchu a v úsporném reklamním šotu vypadají jako milí strýčkové z venkova, kteří to myslí dobře. Ve stříbrné dodávce brázdí horskou krajinu na Novém Zélandě, pak u jezera vytáhnout žluté kyslíkové bomby a začnou se sklizní toho, co je nic nestojí, ale v zamořených čínských městech by za to dali (a dají) jmění. Přesněji 35 novozélandských dolarů (650 korun), což je cena, kterou si Phillip Duval, Xu Yang and Gerry Walmisley účtují za osm litrů svěžího novozélandského vzduchu.

Balení ve vysokých natlakovaných pikslách prodávají pod značkou Breathe Ezy do Číny a do Hongkongu - a i když to na první poslech zní jako bláznivý vtip, Novozélanďané na něm postavili fungující ziskový byznys.

Smog v čínských metropolích je tak závažný problém, že 150 doušků svěžího vzduchu může být pro někoho čas od času „stejné povzbuzení jako šálek silného dobrého kafe“, řekl aspoň Duval hongkongskému deníku South China Morning Post.

Vzduch se inhaluje přes dýchací masku a přes tři filtry - nejde prý tedy o podfuk ani o prázdný pocit, kdy vám pod rukama jen něco zasyčí a „skutek utek“. Stejně tak platí, že sběr vzduchu není úplně bez nákladů. Základní surovina je sice zadarmo, ale nasbírat ji, vymyslet funkční balení a prodejní strategii, to představovalo a představuje podle Duvala regulérní starosti, se kterými bylo třeba se vypořádat.

I ze zasmogované Prahy vypadá Duvalův produkt spíš jako hloupý vtip. Anebo spíš jako memento, co všechno je dnes na světě možné. „Když nemají kam utéct, co jiného jim zbývá? Prostě jsou rádi za nějakou cestu, jak aspoň na chvíli uniknout každodenní frustraci,“ říká k motivaci čínských zákazníků  Gao Hongzhi, expert na marketing z novozélandské Victoria University.

„Lidé se mě ptají, proč by by někdo kupoval vzduch? Vždyť je zadarmo. Jdete ven a nadýcháte se. Jenže v praxi to prostě takhle všude na světě neexistuje," podotýká Duval.