Porouchané spotřebiče, reklamní letáky infikující poštovní schránku, staré noviny, obaly. To vše vyhazuje rozumná domácnost tak, aby nepotřebné věci doputovaly do recyklačních linek, které je rozloží na jednoduché komponenty připravené k dalšímu použití.
Od 50. a 60 let minulého století víme, že podobné „recyklační linky“ má i živá buňka. V procesu zvaném autofagie (z řeckého „auto“ – sebe a „phagein“ – pojídat) se umí zbavit vysloužilých či škodlivých bílkovinných komplexů a organel, drobných útvarů zastávajících v buňce podobou roli, jakou hrají v tělech živočichů jednotlivé orgány. Díky „recyklačním linkám“ se tak buňka například dokáže lépe vyrovnat s hladověním nebo zlikvidovat infekci.
Právě autofagie se stala tématem letošní Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Obdržel ji japonský vědec Jošinori Ósumi, který počátkem 90. let dokázal, že stejný proces existuje i u kvasinek, a zjistil, které geny jej řídí. V následujících letech pak on a další vědci ukázali, že v podstatě stejné geny ovládají autofagii u člověka a dalších živočichů.
Poruchy autofagie se podílejí na řadě nemocí, například Parkinsonově chorobě, cukrovce druhého typu nebo rakovině. Elegantní experimenty Jošinori Ósumiho tak byly nejen průlomem v chápání toho, jak buňka funguje, ale stály také na počátku vývoje nových léků cílících na autofagii.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Američané dětem na ulici rozdávali stodolarovky, pohoršuje se grónská diplomatka
