Němci se těší na grexit stejně jako na vítězství v první světové válce

Následující menu vařím v Athénách, bude proto především o Řecku. Tamní vláda má dnes představit podrobnější detaily reformní agendy a nový ministr Euklid Tsakalotos slibuje, že se bude dotýkat i dosud posvátných krav, jako je daňový systém a státní administrativa. Uvidíme, jestli se něco změní od jeho předchůdce Janise Varufakise, kterému ostatní ministři vyčítali nekonkrétnost návrhů.

Jedna zásadní věc se už od dob Varufakise každopádně změnila. V nedělním referendu ztratili evropští věřitelé naději, že se Syriza - koalice více než deseti radikálně levicových skupin s dost odlišným pohledem na svět - brzy rozpadne a nahradí ji někdo ústupnější.

Alexis Tsipras se s nedělní výhrou stal neohroženým lídrem země, což v pondělí uznala i proevropská opozice. Kromě neonacistů ze Zlatého úsvitu a stalinistů z Komunistické strany se zbylé opoziční strany postavily za Tsiprasovo další vyjednávání s Evropou s cílem udržet Řecko v eurozóně. Řečtí politici tedy snad poprvé od vypuknutí krize před více než pěti lety táhnou za jeden provaz; snad to vydrží déle než pár týdnů.

Horší zprávou je, že Syriza zatím stále neprokázala úmysl reformovat prohnilý systém, který zemi do dnešní krize dovedl. Nad tím, zda to je věc chybějící zkušenosti, chybějící vůle nebo ideologie, se zamýšlí řecký politolog Dimitrios Sotiropoulos a tady jsou reakce na referendum od řeckých akademiků působících na anglosaských univerzitách.

Možná životní projev měl ve středu v Evropském parlamentu šéf evropských liberálů Guy Verhofstadt. “Běžní Řekové mají plné zuby toho, jak byl minulé desítky let spravován jejich stát. Pane Tsiprasi, změnte to! … Jak chcete být zapsán v učebnicích? Jako volební omyl, kvůli kterému jeho země zchudla? Anebo jako revoluční revolucionář? Nezraďte své občany. Ukažte, že jste skutečný lídr, a ne falešný prorok.” 

V čerstvém vydání týdeníku Die Zeit je skvělý rozhovor s ikonou německých Zelených a kdysi velmi úspěšným ministrem zahraničí Joschkou Fischerem. Stálo by za to jej přeložit celý, mohu však vybrat jen pár pasáží:

“V Německu jsme prostě podcenili politické dopady politiky úspor. Bylo dlouho předvídatelné, že bude Syriza zvolena. Vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít. A proč jsme předchozí vládě - se kterou tedy také vůbec nesympatizuji - nevyšli více vstříc.”

“Grexit jsem nikdy nechtěl. Ale neumím si teď představit, jak by budoucnost Řecka v eurozóně mohla vypadat. Nevidím žádný nový kompromis, který by oběma stranám umožnil uchovat si tvář. Manévrovací prostor na obou stranách je velmi malý… Možná už není cesty zpět. Že jsme se do této situace dostali, vyčítám německé vládě. Nejednala jako politici, ale jako účetní.”

“V roce 2003 vláda, ve které jsem byl vicekancléřem, stála před podobným problémem: udělat strukturální reformy, anebo dodržovat rozpočtový pakt stability? Reformy bychom rovněž neprosadili, kdybychom současně s nimi museli ještě i výrazně škrtat.”

“Kdyby Mario Draghi nekonal, nezačal pumpovat peníze do ekonomiky a prosadil se tedy pohled německé centrální banky, tak bychom euro už nejspíše neměli.”

“V každé rodině máte členy, kterým musíte trvalé pomáhat. Na to si můžeme stěžovat, ale je to tak… V Evropě nikdy nejsou pohromadě jen ti, které považujeme za správné. Vždyť ani Německo a Francie se k sobě v tolika ohledech nehodí. Evropa je velký kompromis - a představa, že eurozóna bude fungovat jako západní Německo za časů marky, by znamenala, že tím tuhle ideu Evropy popřeme. To by byla hegemonie, nikoli společná Evropa.”

Rozhovor snad brzy bude online, do té doby musíte ke stánkům pořídit si tištěné vydání.

V aktuálním dvojčísle Respektu najdete rozhovor se známým americkým politologem Walterem Russellem Meadem o Evropě. Krátce v něm řeč přijde i na Řecko: Mead tu nepočítá s grexitem, jako nejpravděpodobnější scénář vidí zavedení paralelní měny a současné setrvání v eurozóně. Rozhovor ovšem probíhal týden před vyhlášením referenda, které amerického profesora dovedlo ke změně názoru. 

V článku publikovaném na serveru The American Interest

nyní odchod Řecka z eurozóny považuje za nejčistší řešení

. “EU musí vyřešit řeckou krizi, aby se mohla soustředit na mnohem podstatnější otázky pro budoucnost Evropy,” píše například.

“Řecko zradilo euro a euro zradilo Řecko. Řecko totiž nikdy nedostálo zodpovědnostem členství v eurozóně a věřitelské země nikdy nepřišly s realistickým nebo spravedlivým plánem ve chvíli, kdy problémy začaly. A tyto problémy nezmizí. Po sedmi letech prohlubující se krize je zřejmé, že se Řecko nemůže změnit natolik, aby do evropské měnové unie zapadlo - a evropská měnová unie se zas nemůže změnit natolik, aby pojala i tak odlišnou zemi, jakou Řecko je.”

Skutečný problém tedy není jen politický a ekonomický - ale také kulturní. Jsou Itálie a Španělsko rovněž příliš odlišné na to, aby v jedné měnové unii fungovaly společně s Finskem a Německem? Kdy už jsou kulturní diverzita a stupeň rozvoje v Evropě natolik rozdílné, že brání užší integraci různých zemí? Kde má tedy evropský projekt své přirozené hranice? Dále už v Meadově zajímavém komentáři.

Na webu ZeitOnline vyšel článek, který shrnuje paralely mezi chováním Alexise Tsiprase a latinoamerických populistů. Už v minulém menu jsem uváděl citace argentinského radikálního intelektuála Ernesta Laclaua, jehož teorie kapitalismu, radikální demokracie, “hegemoniálního diskurzu” a populismu jsou pro Syrizu zásadní inspirací.

V politické praxi se jimi inspiroval například Hugo Cháveze, jehož nástup k moci podle textu ZeitOnline provázelo několik podobností s dnešním Řeckem: zničená opozice, která marasmus a vzestup radikální opozice způsobila; zdiskreditovaná mainstreamová média, která napojením na předchozí elity naprosto ztratila důvěryhodnost; hledání viníka problémů v zahraničních “neoliberálech” (ve Venezuele USA, v Řecku Německo); cílené budování loajálních voličů z řad sociálně slabých a státních zaměstnanců závislých na státních programech pomoci (jejichž potřebnost kvůli sociálním problémům nemůže vlastně nikdo kritizovat); polarizace společnosti; rétorika “hrdosti”, “cti” a “ponížení”…

Řecko samozřejmě není tak daleko a snad se tahle paralela ukáže být scestnou. Ale je dobré mít vliv latinoamerického populismu na jihoevropskou levici na paměti - koneckonců venezuelský diktátor Maduro Řekům před hlasováním radil zaškrtnout “NE” a k velkým gratulantům pak patřili bratři Castrové.

Naopak do Německa a do Angely Merkelové se tvrdě pustil komentátor Financial Times a zakladatel serveru Eurointelligence Wolfgang Münchau. Radostné čekání svých krajanů na grexit srovnal s nadšením a vírou v brzké vítězství, se kterým šli před 101 lety do první světové války.

Münchau si myslí, že vyřešení řecké krize brání hlavně politický kalkul kancléřky. “Odpuštění řeckých dluhů je bez alternativ,” píše Münchau. “Země může zůstat v eurozóně jen za splnění čtyř podmínek: budou mu odpuštěny dluhy, dojde k opravdu strukturálním reformám, skončí agresivní politika škrtů a řecké banky budou refinancované.”

Tomu ovšem moc nevěří: Merkelová by musela překonat odpor svého ministra financí i většiny vlastních poslanců, navíc by musela uznat předchozí zásadní chyby při záchraně eura. A to prý nebude politička zvyklá jít vždy cestou nejmenšího odporu dělat. Münchau je ve svém odsudku vskutku nebývale tvrdý: “Že v této situaci nikdo nepožaduje odstoupení Merkelové, je známkou nemocné politické kultury.”

No, a kdybyste chtěli do Řecka vyrazit na dovolenou a podpořit tím tamní ekonomiku, tady najdete pár neotřelých tipů od znalce země, Paula Masona z britské televize Channel 4.

Video: PewDiePie, vlastním jménem Felix Arvid Ulf Kjellberg, je švédský let's player. S charakteristickým severským přízvukem a lehce sprostě komentuje své výkony ve známých i neznámých počítačových hrách, nahrává se u toho - a jeho kanál je nejrychleji rostoucím a nejodebíranějším kanálem na videoportálu YouTube. To  mu loni vyneslo několik milionů dolarů a s nimi i kritiku, že jsou to příliš snadno vydělané peníze. Na následném videu se obhajuje:

Kulturní tip: Nadcházející víkend se v Kutné Hoře už posedmé koná festival Creepy Teepee, který pořádá kolektiv A.M.180 a přátelé. „Krýpko“ by každou sezonu spolehlivě  vyhrálo titul o akci s nejméně okoukaným a nejvíce trendovým programem. Nejinak tomu bude i letos. Do areálu bývalého pivovaru, kde se koncerty pod širým nebem střídají s těmi v jeho útrobách, se chystá garage-punkový bavič King Khan and The Shrines, inovátorka elektronické hudby vzývaná Radiem BBC i progresivním hudebním webem Pitchfork – Holly Herndon z Kalifornie - nebo brooklynská hiphopová formace TTF The GANG. Kromě nich tu vystoupí dvojice Wreck and Reference, která i v malém obsazení vytváří masivní zvuk s vlivy noiseu, black i doom metalu, či antifolková kapela Crywank z Manchesteru. Z tuzemských kapel zahrají Bezbolestná, India či Vellocet Roll, přizváni jsou i veteráni české alternativy Ještě jsme se nedohodli.