Nejvíc jsem Renton, něco ve mě pořád hlodá, říká autor Trainspottingu

„Jak stárnete, je čím dál těžší být parchant,“ konstatuje spisovatel Irvin Welsh v obsáhlém profilu, který vytvořil Simon Hattenstone pro deník The Guardian. Autor rozhovor poskytl v návaznosti na chystané vydání románu Dead Men's Trousers – páté knihy ze série, která zachycuje životy hrdinů, jež na scénu uvedl kultovní Trainspotting.

Pokud jde o peníze, Welsh by nemusel pracovat do konce života, ale nemůže si prý pomoci. Psaní je pro něj jako rána, kterou si musí škrábat. „Nelíbí se mi, když lidé říkají, že mám sklony k závislostem,“ vysvětluje. „To většinou tvrdí ti, kteří nikdy žádné drogy nebrali. Ale určitě jsem obsesivně-kompulzivní.“ A pokud jde o Trainspotting, platí to obzvlášť.

Román o partě narkomanů ze skotského Edinburghu psaný hovorovým slangem a plný černého humoru byl zvolen desátou nejlepší knihou 20. století, jen v Británii se ho prodalo přes milion výtisků – a tvrdí se, že jde o román, který se v knihkupectvích krade nejčastěji. Podle jeho předlohy natočený film si vedl ještě lépe, v roce 2012 byl v anketě označen za nejlepší britský snímek posledních šedesáti let.

Novinka Dead Men's Trousers sleduje osudy této partičky s odstupem čtvrt století. Z Rentona se stal úspěšný DJ, Sick Boy je tak trochu pasák, Spud zůstal loserem a Begbie je mezinárodně uznávaný umělec, který tvrdí, že překonal sklony k násilí. Situace se ale začne notně komplikovat, když Spud a Sick Boy vstoupí do branže obchodu s orgány.

V nebývale otevřeném osobní rozhovoru dvakrát rozvedený Welsh vysvětluje svůj vztah ženám i to, proč s blížící se šedesátkou zůstal bezdětný. Když má říct, které ze svých postav je podobný nejvíc, vybere si Rentona. Hrdinu, který dosáhl úspěchu, ale ne životního naplnění. Něco v něm stále hlodá, i když má to, po čem toužil. Spokojenost mu to nepřineslo a v tom se poznává. Stejně jako v Rentonově okouzlení sebou samým.

Pak ale začne Welsh vzpomínat na školní léta: „Byl jsem jedno z těch strašných dětí, které podává sněhové koule jiným, aby je házeli. Dokázal jsem dobře manipulovat silnějšími a působit potíže. A v tom je víc Sick Boy než Renton,“ uzavře se smíchem.  A je v něm i něco z agresivního Begbieho, který zosobňuje typickou mužskou zuřivost? Dokázal by ho přeprat, ptá se novinář. Welsh odtuší: „Begbie by nade mnou vyhrál. Ale ty tři ostatní bych sejmul bez potíží.“