Nevzdávejte to. I starší lidé mohou přicházet se zásadními tvůrčími a vědeckými průlomy. To hlásá komentář profesora Alberta-Lászla Barabásiho ve Washington Post, který se opírá o výzkum provedený jeho týmem na bostonské Northeastern University.
Výsledky výzkumu totiž zcela rozporují obvyklou víru, že mimořádné objevy a kreativita souvisí s mladickou energií. Albert Einstein, který se svou teorii relativity přišel v šestadvaceti, to pojmenoval asi s největší krutostí. Prohlásil, že ten, kdo zásadním způsobem nepřispěl vědě do třiceti, tomu se to už nepodaří. Dokonce i laureáti letošních cen jako by tuto tezi o mládí potvrzovali. J. Michael Kosterlitz a jeho spolupracovník David J. Thouless, kteří byli ocenění na poli fyziky, byli v době svých objevů staří 31, respektive 39 let. A ostatně i Bob Dylan klíčová díla napsal mezi dvacátým a třicátým rokem.
Barabásiho výzkum však ukazuje, že to není kreativita, co s věkem klesá, ale jde o produktivitu. Jeho tým prozkoumal práce desítek tisíc vědců v disciplínách od matematiky přes fyziku po biologii a vypozorovali podobný vzorec. Největší frekvence publikovaných odborných článků se vcelku nepřekvapivě vyskytovala do čtyřicátého roku věku, poté publikační činnost řídla.
Když však měli sami vědci říci, který článek je nejvíce proslavil a měl největší dopad, málokdy se jednalo o raná díla. Naopak byla rovnoměrně a vlastně zcela náhodně rozeseta do různých etap vědecké kariéry. Mohl to být poslední článek jako první, stejně jako jakýkoli jiný mezi nimi. Ostatně i Steve Jobs sice založil Apple v jednadvaceti, ale průlomové produkty jako iMac a iPhone vznikly, když se blížil padesátce. Není tedy důvod zoufat, pokud vás úspěch nezastihl v mládí; pokud v oboru vydržíte, stále může přijít.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
