Nastává věk věčného pořádku?
Jaká policie je nejlepší :: Svět v pohybu a zpomaleně :: Nová větrná turbína :: Bez reklam? Ale kdeže
Začíná přituhovat. Anebo je to naopak úsvit věku věčného pořádku? Agentura Ogilvy ve spolupráci s hongkongskou neziskovkou představila jakýsi defamační citylight: ten by sloužil (v pilotním provozu už slouží, ovšem se souhlasem zkušebně defamovaných) k zostuzování těch, kdo zahazují na chodník nedopalky. Stačí titěrné množství slin, které na špačku zůstanou, a pomocí metody fenotypie dokáží vědci zrekonstruovat vaši fyzickou podobu. Příslušný citylight poté zdobí tvář, která je vám znepokojivé podobná a přesto dokonale umělá.
Technika je sice nedokonalá a dokáže přesně odhadnout jen několik rysů: ale nebojme se, brzy se jistě patřičně zdokonalí, aby nebylo mýlky, kdo nehodil nedopalek do přistavených košů. A stejně nedaleko je jistě doba, kdy k zobrazování vaší podobizny nebude nutný vás písemný souhlas, nýbrž bude součástí nepsané společenské smlouvy.
Ponořme se ale ještě hloub do úvah o ideálním či děsivém pořádku. Chcete svět bez korupce a zločinu? Respektive společnost, která důsledně stíhá sebemenší prohřešky proti veřejnému blahu a podvádění? A kde jsou si před zákonem všichni rovni, bez ohledu na zdroje, které na získání výhody mohou vynaložit: protože není jak a kde je vynaložit a koho uplatit? Není tohle koneckonců cíl veškerého lidského společenského snažení?
Několik vzorů bychom k dispozici měli. V živé přírodě jich je docela dost, jak dokazuje esej na serveru aeon.co. Vaše intuice je správná, na mysli máme mraveniště a včelí úly; ale co například lidské tělo? To je také živý systém, který se musí vypořádávat s případnou rebelií svých jednotek, které si postaví hlavu a přestanou pracovat pro blaho celku - pak jsou z nás onkologičtí pacienti.
Moc korumupuje - a absolutní moc korumpuje absolutně.
Co tyhle systémy spojuje je vyvinutý princip dohledu a vynucování práva, či poslušnosti, chcete-li. Lidským tělem putují makrofágy, připravené zlikvidovat vzpurné buňky, změnivší se v nádor. To ne vždycky dokonale funguje. Tumor má zjevně zvláštní přesvědčovací schopnost a nejednou se mu podaří dostat obstojně vyzbrojené makrofágy na svou stranu. To činí rebelii ještě nebezpečnější a odolnější vůči přivolaným policejním posilám.
Ještě komplikovanější než v našich tělech je situace v úlu evropské lesní vosy. Tamní policisté - mohutnější a agresivnější než běžní občané, na jejichž chování dohlížejí - jsou daleko hůř úplatní. Ale jen proto, že by si kazili výnosné podnikání. Vosí policisté jsou totiž zároveň zločinci, kteří si ze společného bohatství berou víc, než jim přísluší - a to nikoliv spořádaným a institucionalizovaným způsobem, nýbrž pro společenství škodlivým - a nelze tedy případné výhody brát jako plat za službu.
Nejspořádanější společenství jsou ta medonosných včel a pak pochopitelně některých z nesčetných mravenčích druhů: podvádění a rebelie jsou tam nejméně pravděpodobná, protože dohled neprovozují vyhrazené policejní jednotky, nýbrž všichni členové společenství. Je prostě nemožné být včelou a (je-li toho fyziologicky schopna) položit vlastní, nepovolené vajíčko, protože zdrcující většinu z nich spoluobčané najdou a zlikvidují. A pokud vaječníky jistého druhu mravenců jen indikují, že by mohly být schopny ostatními členy mraveniště neautorizované reprodukce, je nešťastný nositel často ukousán a vždy sterilizován.
Dost příkladů z živočišné a buněčné říše: zkrátka i tam existují různé myslitelné modely policejního dohledu - a jejich selhání - které známe z říše lidské.
Zběhlé makrofágy jsou úplatní policisté, vosí dohled není nic jiného než mafie a včelí bdělost je tuhá sociální kontrola tradiční společnosti
.
Zkombinujeme-li vědění entomologů se sociálními psychology a zaměstnanci Transparency International, dojdeme k jednomu závěru: podvádění nepředchází tvrdé a nelítostné vymáhání pravidel. Nejlepší prevencí je zařídit, aby si všichni členové společnosti subjektivně připadali rovni ostatním: ani mocnější, ani poníženější. Moc korumupuje, a absolutní moc korumpuje absolutně: experimenty prokázaly, že lidé, kteří si sami od sebe připadají hodnotnější než ostatní, jsou a) tvrdšími soudci přestupků ostatních a b) daleko shovívavější k přestupkům vlastním - a naopak.
Logický závěr by zněl: buďme více včely a méně vosy. Ale opravdu? Ve včelím stadiu prožilo lidstvo několik tisíciletí, a pokud se podíváme na policejní praktiky a sociální dohled kmenů, které nazýváme primitivními a tradičními, ztrácíme chuť být poslušnými včeličkami: cena za harmonii je totiž dost vysoká. Ta správná otázka tedy zní: jak vymezit pravidla, za jejichž překročení neostrakizovat? Ale na tu už esej odpověď nenabízí.
Internet je leccos, a mimo jiné také ohromná zásobárna dokumentárních fotografií našeho světa. Proč toho nevyužít a z nekonečného bohatství nesestavit pomalý film, zachycující proměnu míst kolem nás. Vývojáři z Googlu (odkud jinud) a vědci z Washingtonské univerzity vytvořili algoritmus, který něco takového dovoluje. Na výsledky se můžete podívat zde.
Svět energetiky přináší pořád něco. Španělská firma Vortex Bladeless představila prototyp
. Mnohé napovídá už její název. Vortex jako vír a Bladeless jako absence dnes běžných, široce rozpřažených ramen. Nová turbína, vypadající tak trochu jako marihuanový joint trčící ze země, by totiž energii větrného proudění absorboval skrze vlastní rotaci:
to znamená daleko menší počet pohyblivých částí
, a tedy menší náklady na údržbu, vyšší efektivitu (jak jinak) a především:
mnohem méně zabitých a zmrzačených ptáků, které s sebou větrné elektrárny nevyhnutelně přináší
.
Je to zatím polotajné a není zřejmé o koho jde, ale jeden či více evropských mobilních operátorů by do konce roku rád zablokoval reklamy Googlu: tenhle obsah by se k jejich zákazníkům prostě nedostal. Referuje o tom list Financial Times a jako argument nejmenovaných firem jmenuje komfort uživatelů a také šetření jejich datových plánů. Nejprve na zkoušku, na hodinu či den, a chtějí tak donutit Google sednout k jednacímu stolu.
Jak říká server Wired, jediný stůl, ke kterému si všichni zmínění sednou, bude možná tak v soudní síni. Je to totiž opravdu zvláštní krok. Nejspíš jde proti zásadě síťové neutrality, tedy že každý kousek dat má stejné právo být přenesen jako kterýkoliv jiný. A potom, jak namítají kritici, když přestaneme přenášet otravnou reklamu, nepřestaneme jednou přenášet i otravné články? Neříká se tomu cenzura?
Google logicky argumentuje: lidé používají naše aplikace a naše inovace. A všechny tyhle věci se z velké části platí z našich reklam. Takhle dnes prostě internet funguje, ať se vám to líbí nebo ne.
Video: Prší často. V Austrálii občas prší pavouci. Co je za touhle záhadou, se dozvíte v tomto videu.
Kulturní tip: Trochu se potrapte na Dostojevském, dnes hostuje ve Strašnickém divadle.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].