Vlády hrozivě podceňují otázku konce světa

Je pondělí, takže proč nezačít nadčasově a zeširoka. V takové náladě jsou alespoň čtenáři listu Finacial Times, kteří na webu deníku přes víkend nejvíce klikali na text o studii univerzity v Oxfordu hodnotící podle pravděpodobnosti možné konce světa.

S analýzou – podle FT vůbec první svého druhu – přišel tým z příhodně pojmenovaného oxfordského výzkumného centra, Future of Humanity Institute. A slibuje si od něj rozproudění širší debaty, zejména mezi národními vládami, které podle autorů otázku konce světa hrozivě podceňují.

Na seznamu najdeme „obvyklé podezřelé“. Od dopadu asteroidu po masivní výbuch některé ze supersopek, dále staré známé z dvacátého století jako nukleární válku, ale i vize ala Matrix – tedy umělou inteligenci, jež se vymkne lidské kontrole.

Než ale některá z těchto variant – nebo jiná, jak připomíná Clive Cookson z FT, neměli bychom opomenout třeba „supervýbuch“ na Slunci - nastane, zabývejme se aktuálním děním. O půlnoci ze soboty na neděli začala platit tzv. druhá dohoda z Minsku. A světová média se shodují, že obě strany zatím příměří dodržují s výjimkou několika oblastí.

BBC cituje zprávu pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), podle níž tyto výjimky zařídili zejména proruští separatisté obléhající a odstřelující klíčový dopravní uzel východní Ukrajiny, který stále drží ukrajinská vláda, město Debalceve.

Agentura Reuters pak hlásí, že při bojích zemřeli čtyři ukrajinští vojáci a jedenadvacet jich bylo zraněno. Vyjádření jednoho z vůdců samozvané Doněcké republiky (opět pro Reuters) pak výmluvně ilustruje, na co budou sebelepší dohody o klidu zbraní narážet. Eduard Basurin zjevně nechápe otázku reportéra, proč jeho jednotky dál střílejí na Debalceve: „Je to přece naše území.“

Dánská policie zatkla a obvinila dva muže z „napomáhání radou a skutky“ útočníkovi, který v sobotu v Kodani zastřelil dva lidi (během debaty o svobodě slova a následně při útoku na synagogu) a zranil pět policistů. Dvaadvacetiletého pachatele policie zabila při přestřelce v neděli nad ránem. 

Známý expert OECD na vzdělávání a autor mezinárodních srovnávacích testů PISA Andreas Schleicher (Respekt s ním otiskl velký rozhovor předloni na podzim) zveřejnil sedm velkých mýtů spojených se vzděláváním. Schleicher disponuje obrovským množstvím dat a jejich analýze - již nabízí BBC - věnuje značné množství energie, nevaří tedy z vody.

Pozornost bychom jeho závěrům měli věnovat také proto, že mnoho z těchto mýtů přežívá také v tuzemské debatě o vzdělání. Třeba přesvědčení, že menší třídy vedou k lepším výsledkům dětí, imigranti snižují kvalitu škol, nutnou podmínkou dobré školy je hodně peněz - nebo že sociálně znevýhodnění žáci jsou víceméně odsouzeni ke špatným výkonům.

Třeba peníze: Jižní Korea, jejíž žáci nemají konkurenci v matematických testech, nejenže neutrácí za jednoho žáka nejvíc ze zemí OECD, tamní výdaje jsou dokonce pod průměrem. Ani pro mýtus o malých třídách nemá Schleicher oporu ve svých datech – nenašel souvislosti mezi velikostí tříd a výkony žáků. V čem naopak souvislost objevil, byl důraz na kvalitu učitelů.

Video: Alespoň obrazově nemůžeme minout druhé mezinárodní téma těchto dní, Islámský stát. Vliv islamistů se rozšiřuje za hranice Iráku a Sýrie - deník The New York Times cituje zdroje z amerických tajných služeb, podle nichž vliv ISIS už sahá do Afghánistánu, Alžírska, Libye, Egypta i Saudské Arábie. Tuto expanzi ovšem doprovází odpovídající reakce – po Jordánsku na cíle islamistů zaútočil i Egypt. Tamní letectvo v pondělí ráno bombardovalo cíle v Libyi: BBC cituje egyptskou státní televizi s informací, že mělo jít o výcvikové tábory a sklady zbraní. Jde o reakci na video, na němž islamisté popravují skupinu egyptských koptských křesťanů, které bylo zveřejněno několik hodin před tím.

Kulturní tip: V nové Nové Galerii na Vinohradech se od čtvrtka pod názvem Jen obloukem pokřivenou pohádku napravíš otevře výstava věnovaná pohádkovým světům. Pavla Malinová, Jan Vytiska (na snímku), Tomáš Roubal, Roman Bicek a Vojtěch Horálek se zde podle kurátora Pavla Kubesy na jednom místě potkávají, neboť jejich díla mají podobnou náladu: „Figurace rámovaná jistou introspekcí, obrácená ke krajům vzdálených a dávných pohádkových příběhů, nejasného folkloru a popkulturní symbolice prostupuje napříč jejich plátny, kresbami, kolážemi a objekty.“