Na přehlídkové molo míří geneticky vypěstovaná kůže

Kožené bundy, kabely i slušivé sukýnky budou zřejmě eticky přijatelné i pro nejzapřisáhlejší vegany a ochránce zvířat. Týdeník The Economist ve svém nejnovějším čísle upozorňuje, že newyorská firma se svůdným názvem Modern Meadow (Moderní louka) dokázala vyvinout genetický proces, s jehož pomocí je možno kůži uměle pěstovat bez toho, že by někdy spatřila hřbet jakéhokoliv zvířete. Nejde přitom o vize vzdálené budoucnosti: firma představí první výrobky již 1. října na módní přehlídce v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Především se tedy nejedná o “umělou kůži” ve smyslu výrobků ze syntetických polymerů, se kterými pracuje průmysl už dávno. Tentokrát jde skutečně o živý proces, který napodobuje v řízených podmínkách růst autentické kůže. Pokud autorovi menu něco ve škole nešlo, pak to byla chemie, přesto se pokusí aspoň o základní popis: na počátku výrobního procesu jsou kvasnice, jež jsou geneticky zmanipulovány tak, aby produkovaly hovězí kolagen.

Tento protein tvoří dlouhé řetězce aminokyselin spletené do trojitých spirál a ty se zase splétají do elastických a pevných vláken. Za spletení do vláken tvořících kůži jsou za normálních, přirozených okolností odpovědné buňky vazivové tkáně zvané firoblasty, ale šikovným vědcům ve službách Modern Meadow se podařilo nějak přemluvit své aminokyseliny, aby se do vláken budoucí kůže splétaly i bez nich. V tom je podle všeho skryto výrobní tajemství a The Economist poznamenává, že lidé z firmy toho v tomto bodě prostě mnoho nenamluví.

Jakmile je prý jednou vlákno na světě, není už těžké vytvořit z něj vrstvy a celá plátna geneticky vypěstované kůže či “kůže”. Z hlediska průmyslu jsou výhody jasné. Nejenže nepotřebujete zabíjet zvířata, ještě místo nepravidelných tvarů, vad, proměnlivé kvality a dalších “nedostatků” přirozeného světa dostanete pěkné, stejnoměrné role kýženého materiálu. Firma si je ovšem vědoma, že bude právě z tohoto důvodu čelit módním snobům, v tomto případě zapřisáhlým stoupencům výrobků z tradiční kůže, jež budou rozlišitelné právě pro zmíněné nedostatky a originalitu.

Na řadu tedy přichází zkušeností poučený marketing, který tentokrát neudělá tu chybu, aby se snažil nový výrobek prodávat jako “kůži” -  naopak ho představí jako zcela nový produkt lidského snažení, který je svébytný, samostatný, má svou vlastní estetiku a nehodí se jej s kůží zvířat vůbec srovnávat. Žádná “umělá kůže” nebo “koženka”, tenhle vynález dostane úplně nové značkové jméno (firma ho zatím tají).

Vlastnosti by nicméně v každém případě měly odpovídat kůži. The Economist, který celý článek začal popisem morbidního procesu tradičního zpracování kůže (v 18. století se v Londýně kůže máčely v moči a ošetřovaly psími výkaly, což mělo za následek takový puch, že byl celý průmysl vykázán za hranice města), se raduje, že kožedělný průmysl po tisících let tradičních postupů konečně opouští jatka.