Může sova žít se skřivanem? To není otázka na ornitologa, ale zamyšlení od Jen Doll na serveru ExtraCrispy nad tím, jestli je možné, aby pár, kde jeden je ranní ptáče a druhý rád ponocuje, měl spokojený vztah.
Okolo deseti procent populace spadá pod ranní ptáčata, sov je kolem pětiny, zbytek se nachází někde mezi. Vědci našli téměř 80 genů spojených s ranním a večerním typem, což je dech beroucí. Člověk se může adaptovat, ale své predispozici neunikne.
S oběma laděními je spojena i spousta mýtů. Například takových, že sovy nejspíš nebudou ctít stálou pracovní dobu od 9 do 5 nebo netouží po dětech, protože obojí by je ráno tahalo z postele. Ranní lidé jsou zase považováni za zodpovědnější, starostlivější - a také podstatně nudnější. Některá tato tvrzení mají oporu ve výzkumech, jiná jsou čiré smyšlenky.
Jen Doll – sama sova, která nechodí spát před půlnocí - zkoumá partnerská soužití, kde jeden tráví noci, zatímco druhý si rád přispí. V párech, s nimiž mluvila, často jako hlavní kvalita u obou figuroval „čas pro sebe“, který tak každý z nich získává. Rozdílné biorytmy se prý dají dobře vyladit i při péči o dítě.
Okouzlující je epizoda s manželi, kteří spolu žijí již po dobu 21 let, a leckdy se jim stane, že jeden si jde lehnout, když druhý vstává. „Za tu dobu jsme pochopili, že se mnou není radno ráno mluvit, a já na ní zase vidím, že může vyletět z kůže, když ji večer přemáhá spánek, ale ještě chce dokoukat seriál,“ popisuje Jeff Sharp. Z čehož Jen Doll s nadsázkou vyvozuje, že je to právě ono odloučení a míjení se, které vztah a vzájemnou touhu posiluje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
