Mravenci znají své místo ve vesmíru

I když to někomu může vedle současných výkonů rusko-amerického prezidentského dua připadat banální, nedá se nic dělat, je to velká věc: mravenci si uvědomují své místo ve světě. Stejně jako další čerstvá zpráva z mravenčího světa: že tito drobní tvorové trefí do mraveniště z výpravy za jídlem nejenom přímou chůzí, ale dokonce i pozpátku. To ovšem pouze tehdy, pokud během cesty skrze různé nástrahy nezapomenou na jeden trik.

Pokud podstrčíte mravenci drobek koláče, popadne ho a utíká s ním přímou cestou do mraveniště. Unese přitom mnohem víc, než sám váží, ale je-li drobek přece jen moc velký, musí se otočit a táhnout ho za sebou. Mravenci si ovšem na svém často spletitém a náhodném pobíhání za potravou zapisují cestu do paměti vizuálně a při návratu se orientují pohledem. Takže když se otočí a táhnou náklad pozpátku, je jim vizuální orientace k ničemu. Přesto ve svém přirozeném prostředí dorazí domů bezchybně nejkratší cestou. Jak to dokážou?

Přesně na to hledala odpověď mezinárodní skupina vědců studujících ve Španělsku pouštní mravence Cataglyphis velox. Své objevy teď badatelé zveřejnili v žurnále Current Biology, odkud je k běžné čtenářské konzumaci převzal server Popular Science. Odhalit tajemství pomohla biologům past. Několik metrů od mraveniště nastražili kousky koláče a cestu k nim narafičili pomocí otočné plochy tak, že se nosiči nemohli vrátit domů přímo, ale museli zahnout o devadesát stupňů a jít nazpět jinudy.

Pokud nesli mravenci malý kousek a mohli jít normálně, vyrovnali se s devadesáti stupňovou odchylkou bez problémů a lehce našli správný směr.  Jedinci, kteří kořist museli táhnout, ale nový směr nezaznamenali a plahočili se i s nákladem pořád rovně pryč od domova. Asi jedna třetina tahounů však na točně nezbloudila.

To byli ti, kteří po chvíli usilovného napínání svalů pustili na chvíli sousto z kusadel, aby se v klidu rozhlédli kolem sebe. Stačilo jim pár krůčků a zírání do různých stran, aby se vrátili k nákladu a vyrazili k domovu správnou cestou. Jakmile určili směr, řídili se dál podle slunce - a díky tomu se k mraveništi blížili přímou, byť pro ně do té doby neznámou cestou. Když k nim badatelé pustili sluneční paprsky přes zrcátko v jiném úhlu, změnili mravenci okamžitě směr podle tohoto falešného slunce.

Takže důležité je, že poté, co se rozhlédnou, poznají mravenci, kam mají jít. Kdo nad tím znuděně mává rukou, tomu Sara Chodosh na stránkách Popular Science důrazně připomíná: „To, že mravenci odloží břemeno, poodstoupí, rozhlédnou se, rozpoznají svůj směr a vrátí se pro svůj drobek, je pozoruhodně komplexní proces.“ Prozrazuje podle ní, že jednoduché instinktivní odhadování správné cesty nahradili mravenci celistvějším vědomím, kde jsou v okolním světě.  „Je to jako rozdíl mezi tím, že víte, že domů musíte dvakrát zahnout vpravo pak hned vlevo, a porozuměním, kde se v prostoru nacházíte vy a kde váš domov - a jste schopní se tam dostat bez znalosti jedné dané cesty,“ píše Chodosh.

Mravenci tedy, což je závěr bádání i textu, zřejmě disponují celkovým porozuměním, jaké je jejich místo ve vesmíru. Teď ještě aby věda objevila, jak se to od nich můžeme naučit.