Před pár měsíci jsme o Marine Le Pen zcela vážně mluvili a opsali jako o nejnebezpečnější ženě Evropy. Kdyby zvítězila ve francouzských prezidentských volbách, byl by s Evropskou unií dost možná amen. Dnes je politicky na kolenou. A to tak, že The New York Times spekulují, zda se neblíží konec radikální populistické pravice nejen ve Francii, ale i obecně.
Popořádku. Když Le Pen prohrála jasně prezidentské volby s naprosto opačným proevropským kandidátem, pokusila se samu sebe definovat jako lídra francouzské opozice, který s pomocí stranických poslanců udělá po parlamentních volbách prezidentovi ze života peklo. Ani to nevyšlo, místo očekávaného bloku sta a více poslanců Národní fronty jich bylo o víkendu nakonec zvoleno osm. A to ještě díky finiši na poslední chvíli - v jednom okamžiku to podle průzkumů vypadalo, že Marine Le Pen bude ve francouzském Národním shromáždění za Národní frontu zasedat sama.
Sama Le Pen to vysvětluje rekordní neúčastí voličů, kteří po prohře v prezidentských volbách hodili flintu do žita. Reportéři amerického deníku se vydali mezi jejich řídnoucí řady a slyšeli tam totéž. Fatalismus, řeči o tom, že nic nemá smysl, systém je nespravedlivý. Analytici ale podotýkají, že problém je i v Marine Le Pen. Zdá se jim, že ve snaze stát se většinovým politikem a prezidentkou rozmělnila politické sdělení natolik, až přestalo být přitažlivé pro původní tvrdé voličské jádro.
Národní fronta bývala klasickou xenofobní a protipřistěhovaleckou stranou opepřenou špetkou starého dobrého vichistického antisemitismu. Na slušnou rodinnou politickou kariéru v opozici to stačilo, ale neodpovídalo to ambicím dcery zakladatele. Proto přidala druhý ideologický proud, levičácký, antikapitalistický, ochranářský a protievropský. Zvláště tažení proti euru ovšem voliče podle všeho dost vyděsilo a Marine Le Pen musela rychle hledat, jak se řadí zpátečka. A nakonec to dopadlo tak, že Národní fronta neuspokojila stoupence ani jednoho z proudů.
The New York Times nesměle podotýkají, že se jedná možná o hlubší trend, který přesahuje hranice Francie. Ke zkáze klanu Le Penových podle nich “pomohl” také pokračující propad Trumpovy administrativy zatížené neutuchajícími skandály i opožděné poznání britských voličů, že Brexit nebude rychlá a jednoduchá záležitost.
The New York Times tuhle tezi úplně nerozvádějí, ale dělá to za ně The Wall Street Journal, který tvrdí, že Trumpova podpora začíná mezi jeho voliči ochabovat. Tohle poznání je založeno na pravidelných výpravách mezi vytipované voliče, kteří volili dnešního prezidenta spíše váhavě a v obavách z jeho osobnosti. A teď zhusta na jméno novinářům vyprávějí, jak je populistický prezident zklamal, třeba když dostatečně neochránil oblíbené programy zdravotní péče a vůbec se v úřadu chová nedospěle. K tomu se přidávají i průzkumy, z nichž vyplývá, že podpora Trumpa mezi jeho vlastními voliči klesla z 95% v únoru na 76% v květnu.
The Wall Street Journal dochází k názoru, že na masovou dezerci je ještě brzy - a že voliči stále čekají, co se z jejich neobvyklého politického favorita nakonec vyklube. V Americe je jednou nohou na odchodu vlažnější část populistického prezidenta, ale v Evropě už Trumpova nikdy nekončící show dost možná funguje jako výstražné červené světlo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].