„Čas, to nejsou jen hodinky na zápěstí, ale také společná věc, kterou jsme stvořili stejně organicky jako třeba řeč.“ Tak spolu o povaze a proměně vnímání času hovořili autoři dvou čerstvých knih. Prvním z nich je Alan Burdick, redaktor časopisu The New Yorker, který právě vydal titul Why Time Flies: A Mostly Scientific Investigation - a k němu se připojil teoretik médií Douglas Rushkoff, který se věnuje pojetí času v digitálním věku v knize Present Shock: When Everything Happens Now. Videozáznam stejně jako upravený přepis rozhovoru publikoval server Heleo.
„Staří Řekové používali pro čas dvě různá slova: chronos, což je něco jako čas na hodinách, a kairos, který označuje cosi jako lidský čas, míru připravenosti. Když nabouráte svému otci auto ve 4:27, tak kdy mu to řeknete? Vždycky odpovídám: Až si dá první drink, ale ještě než otevře poštu s účty. To je kairos, lidský čas, tak jej prožíváme v opozici vůči číselnému údaji,“ uvádí debatu Rushkoff - a oba účastníci se rychle shodují, že dnešní digitální doba vše vychýlila ve prospěch času, jak jej ukazují ručičky hodinek.
Oba se pak vzájemně svěřují, jak proti tomuto diktátu zkoušeli bojovat. Rushkoff se pokoušel žít v souladu s lunárním cyklem, kdy při každém ze čtyř týdnů od úplňku do úplňku dominuje jiný z mozkových neurotransmiterů. Přizpůsobil tak svou činnost tomu, zda byl více pod vlivem acetylcholinu a měl nové kreativní nápady, nebo ho ovládal dopamin, a to se pak vůbec nevěnoval psaní, ale žil společensky.
Burdick zase objevil historickou zvyklost, kdy lidé před příchodem umělého světla nespali osm hodin v kuse, ale bývalo zvykem si dát první spánek, a pak se zhruba mezi půlnocí a třetí hodinou ráno věnovat drobné práci u svíčky nebo na farmě. Tedy cosi jako siesta naruby. „Bylo to, jako kdybych objevil celý jeden další den uprostřed noci,“ popisuje. Ani jednomu z nich se ale rituály tyto nepodařilo pod tlakem nároků hypermoderního světa udržet.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
