Kytarový avantgardista Glenn Branca odnášel posluchače za hranici těla

„Mezi všemi těmi undergroundovými umělci, muzikanty a výstředníky, kteří obývali dolní Manhattan na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, on vyčníval jako ten naprosto nejdivnější,“ uvádí Geeta Dayal nekrolog věnovaný jedné ze zásadních postav experimentální hudby Glennu Brancovi, který celý život zasvětil možnostem zvuku elektrické kytary.

Jeho hudba byla ovlivněná minimalismem a jeho ohromné, na kytarách postavené symfonie zásadně ovlivnily i rockovou scénu. Ve své tvorbě spojil právě tyto dvě silné newyorské tradice: minimalismus a punkové hnutí kolem klubu CBGB. Bez Brancova odhodlání a radikalismu by neexistovaly kapely jako Swans nebo Sonic Youth, přičemž právě oba kytaristé druhé zmíněné skupiny - Lee Ranaldo i Thurston Moore - začínali jako hráči v jeho ansámblu.

„Brancův zvuk byla ta nejradikálnější a zároveň inteligentní odpověď na punk a avantgardu, jakou jsem kdy spatřil,“ vzpomíná Lee Ranaldo na excentrického a náladového skladatele, který 13. května podlehl ve věku 69 let rakovině a mezi jehož velké obdivovatele patřil třeba i David Bowie.

https://www.youtube.com/watch?v=2G1VO3kHIjM

„Kytary měly v jeho tvorbě prominentní místo. Najdeme je jak u jeho první kapely Theoretical Girls inspirované Ramones, která neměla dlouhého trvání, tak v jeho 16. a poslední (?) symfonii, kterou uvedl za svého života s podtitulem Orgasm – přesto byla pro něj kytara jen médiem, které nemělo znít bez doprovodu a také se na ni nemělo hrát virtuózně. Stejně jako podstatná část umění 20. století, které přijalo za své tezi, že méně je více – i kdyby to méně mělo znamenat stovku kytar, také Brancovy hudební výbuchy měly podobu divoké demokracie, nádech kolektivismu, kdy se jeho obhajoba nedostatku techniky stala postupně technikou samotnou.“ - Tak Brancovo dílo, kam se řadí i symfonie pro oněch 100 kytar, charakterizuje Piotr Orlov na serveru Vulture.

„Při živém provedení se obzvláště jeho dlouhé kusy jakýmsi oživlým horečnatým snem. Když bylo vše provedeno správně, s dostatečnou silou, hlasitostí i odpovídajícím počtem lidí, mohly vás odnést za hranice těla a osvobodit vás,“ líčí dále Orlov, což je efekt, o němž se Branca sám často vyjadřoval v rozhovorech: „Člověk pak začne slyšet sbory. A o to mi jde.“