Komu bude patřit Mars, jestli tam opravdu je život?

Řecko se chystá na zásadní jednání o své budoucnosti s věřiteli; zemi zbývá mu zhruba týden, než bude nucena vyhlásit insolvenci. - Německá policie zadržela reportéra Al-Jazeery Ahmeda Mansoura: zatykač na něj vydal Egypt kvůli obvinění z mučení. Je to už několikátý případ, kdy Egypt vězní či stíhá reportéry katarské stanice, vztahy Kataru a Egypta jsou napjaté kvůli katarské podpoře Muslimského bratrstva. - Tálibán napadl afghánský parlament. Jedna poslankyně byla zraněna, boje stále probíhají. - Kalifornská zoo utratila galapážskou želvu známou jako Rychlík. Želva už dlouho trpěla geriatrickými problémy, bylo jí 150 let. - Vznikl evropský policejní tým, který bude blokovat účty IS na sociálních sítích. - Marge a Homer Simpsonovi popřeli, že by měli v plánu se rozvést.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké bude setkání s mimozemským životem? Či alespoň jeho objev? Bezpochyby přemýšleli; na mysli vytanou létající talíře a dost podivní tvorové, kteří se nám sice moc podobat nebudou, ale zároveň se nemohou zase tak příliš lišit, protože naše představivost je uzavřená v pozemské bublině.

Bude to pravděpodobně jinak - ačkoliv možnost, že budeme objeveni (či kontaktováni) dřív, než my sami někoho či něco objevíme, se nedá vyloučit. Může se to stát kdykoliv, třeba … teď. Pravděpodobnější ovšem je, že to budeme my, kdo objeví život, či jeho symptomy. Třeba kyslík, respektive velkou hojnost kyslíku. V tom případě ale budeme schopni objevit jen takovou formu života, která se podobá naší a budeme proto její symptomy schopni identifikovat.

Existují dvě varianty: život sice objevíme v podobě více či méně nezvratných náznaků, ale bude mimo náš dosah, kdesi mimo sluneční soustavu. Bude to zajímavé, budeme jej pozorovat sondami, ale náš vztah k objevenému životu bude otázkou spíše teoretickou. Anebo, a tady to začíná být zajímavé, ho objevíme tam, kde na něj dosáhneme, v našem doletu. Na Marsu, na Europě, či ještě někde jinde. Nebude mít tykadla a čtyři zelené končetiny, nejvíc ze všeho se asi bude podobat bakteriím žijícím u ústí podmořských sopek - nebo se z nějakého důvodu usadivším co by kamenem dohodil od Jižního pólu.

A život se dokonce nemusí nutně sám hlásit, můžeme jej také vypěstovat či probudit z dlouhého dřímotu; bakterie dokážou takto přežít miliony let, což víme ze Země. Ani sny o “pozemštění Marsu” nejsou zase takové sny, jako spíš čím dál tím lépe promýšlený plán. Nečeká nás tedy boj o přežití jako spíš koloniální výboj. A naše klíčová otázka by neměla znít “jaký typ jaderné zbraně použijeme pro svou obranu”, nýbrž “jak se budeme k novému životu a jeho území chovat?”

Protože komu bude patřit Mars, jestliže tam opravdu je život, či vznikne sice naším přičiněním, ale na základě dispozic cizí planety? Nám, nebo bakteriálním Marťanům? A jakou máme zodpovědnost k tvorům, kteří nebudou schopni určovat pravidla hry?

Protože ve hře je hodně: cizí planety jsou pochopitelně báječnou zásobárnou nerostných surovin. A jestliže víme, že těžbou a užíváním fosilních paliv likvidujeme sebe i svou planetu, budeme na Marsu zdrženlivější? Asi ne… A co teprve využití, které bude nabízet sám onen život - velkým hitem je aktuálně velbloudí camelbert, dokážete si představit, jaký hit by byl parmarsán?

Všechny tyhle báječné otázky si klade esej na serveru aeon.co. Nenabízí na ně odpovědi, protože ještě nejsou. Ale dozvíte se, jak o nich přemýšlí lidé, kteří svou kompetenci prokázali už jen tím, že je vůbec něco podobného napadlo.

Kdo se někomu bude chtít pomstít, bude to mít s takzvaným “revenge pornem” - tedy zveřejněním obrázků osoby v sexuální situaci za účelem jejího zostuzení - o trochu těžší než dosud. Google nabídne formulář, skrze nějž má oběť šanci aspoň trochu napáchat zájemcům škodu a obrázky vyřadit z vyhledávání. To pochopitelně soubory nevymaže, ale trochu ztíží přístup k nim.

Není to jediný krok proti zoufalcům: některé americké státy i Británie mají či připravují legislativu proti tomuto způsobu kyberšikany a regulátoři též hledají způsob, jak mu zabránit.

Sen všech milovníků úspornosti, kteří chtějí opravdu velmi přenosný počítač, jenž se nezatěžuje monitorem či klávesnici a myší, dostává designový a mainstreamový háv. Zatím bylo možné používat počítač Raspberry Pi, který je báječný, nicméně protrhl kapsu a není úplně snadné jej přenášet třeba v batohu, neboť je trochu zranitelný.

Hned několik firem představuje podobný koncept, tedy kompaktní komputer, ovšem ve velmi pohodlné podobě. Umožňují vlastně jakýkoliv displej změnit v počítač. Zdá se, že budoucnost podobných nápadů nečeká na operační systém Linux, jako je tomu na většině Rapsberry, ale v Chrome OS, tedy jakémsi rozšířeném prohlížeči Google Chrome. Jak jinak.

Kdo má rád Rapsberry, bude mít jistě rád i Fairphone. Za tímhle telefonem stojí přesvědčení, že connecting people and a tak dále je v dnešní digitální době báječné -  ovšem výroba všech těch přístrojů je nezodpovědná k jejich výrobcům (myšleno lidem, kteří je fyzicky vyrábějí) i k životnímu prostředí. Fairphone 1 byl takový American Apparel mezi telefony. A nově představený Fairphone 2 nijak neslevil, ale přidal další lahůdku.

Telefon je opravitelný a vylepšovatelný. Jde tedy proti módě “každé dva roky nový telefon”, která má dva důvody. První je, že většina telefonů je po dvou letech skutečně k nepoužití a svého majitele frustruje. A druhý je prestižní. “Nový iPhone/Samsung/něco jiného už je v obchodech tři týdny a XY ho ještě nemá. Nevyhodili ho/jí? Nemá dluhy? Je to trochu trapné…” 

Fairphone 2 by vám tedy měl vydržet mnohem déle než dva tři roky. Není sice hezky designový a zatavený (právě proto, aby byl vyměnitelný procesor a další součástky), ale uživatele může hřát vědomí, že jej vyrobili lidé se sociálním a zdravotním pojištěním a nevytváří hromady digiodpadu. Nizozemský telefon stojí něco přes 500 dolarů, k dostání je zatím jen v Evropě.

Video: Největší hvězdou představení My Fair Lady, prováděného Berlínskou operou, je - robot.

Kulturní tip: Olověná vesta. Nova Cinema 23.6.2015 22:35. Vietnamská válka pohledem Stanleyho Kubricka.