Kim Kardashian chtěla roztomilé těhotenské bříško. Chtěla „normální“ těhotenství. Ale když jí ho její tělo odmítlo dát, stala se velmi nečekaným mluvčím, který poukázal na trhliny v pojetí „správného“ mateřství. Fascinující ukázku z knihy Too Fat, Too Slutty, Too Loud: The Rise and Reign of the Unruly Woman od Anne Helen Petersen přináší server Buzzfeed.
Petersen, která získala doktorát v mediálních studiích se specializací na dějiny bulváru, si všímá toho, jak prezentace Kim Kardashian proměnila náhled na těhotenství celebrity - a v druhém plánu vlastně i toho, jak se zobrazování těhotných žen za posledních třicet let proměnilo vůbec.
Kim Kardashian si přála svůdné těhotenství, které bylo mezi celebritami normou, to se jí ale nesplnilo. Místo toho se média i její Instagram začaly hemžit fotkami, kde vypadala ztrápeně, tlustě, unaveně. „Těhotenství je pro mě zatím ta nejhorší životní zkušenost,“ napsala na blog zcela otevřeně, čímž podemlela mainstreamovou představu o údělu ženy.
Za zlomový okamžik v mediální prezentaci těhotenství ovšem pokládá Petersen již obálku časopisu Vanity Fair ze srpna 1991, který zachycoval nahou herečku Demi Moore v sedmém měsíci těhotenství. Šlo o natolik šokující obálku, že ji některé řetězce supermarketů nejen odmítly vystavovat, ale dokonce i prodávat.
Psalo se o ní, že je nechutná. Přesto se zmíněného čísla prodal milion kusů - o 250 tisíc víc než tehdejší běžný náklad. „Příliš dlouho měly ženy pocit, že těhotenství je něco, co musí skrývat nebo maskovat,“ prohlásila na vysvětlenou Tina Brown, tehdejší editorka Vanity Fair.
Petersen pak poučenou, přitom lehkou formou popisuje, jak je těhotenství nepřítomné i v křesťanské ikonografii – vystupuje tu buď Panna Marie, nebo až čerstvá rodička. Dotýká se historie moderních médií a kultu celebrit, kde se i paparazzi, pokud jde o těhotenství, drželi zpět. To vše se změnilo po zmíněném vydání Vanity Fair - a v druhé dekádě třetího tisíciletí je již kolem těhotenství vytvořena celá kultura i narativ.
Těhotné tělo celebrity v sobě dokonale spojuje požadavek „jsou jako my“ i „nejsou vůbec jako my“. Potkává se tu každodenní s velkolepým, píše o zájmu publika o tyto obrazy Petersen. „A podobně jako při stárnutí nebo přibývání na váze, i způsob, jakým se celebrita rozhodne tento přijmout nebo skrývat, přitahuje zvrácenou pozornost.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
