Kdyby byli Češi tolerantnější, byli by kreativnější

Martin Prosperity Institute při Torontské univerzitě se pokusil seřadit 139 zemí světa podle jejich kreativity neboli tvůrčích schopností. Je samozřejmě otázka, jak se něco takového pozná, kanadští vědci nicméně při sestavování svého Globálního indexu kreativity postupovali systematicky. Země hodnotili ve třech kategoriích: podle jejich technologické vyspělosti, podle schopnosti využívat talent svých obyvatel a podle míry tolerance v zemi.

Technologická vyspělost se měřila podle investic do vědy a výzkumu a množství patentů na počet obyvatel. Talent podle toho, kolik procent obyvatel má vyšší vzdělání a pracuje v kreativních profesích. Tolerance pak podle přístupu k přistěhovalcům, rasovým a etnickým menšinám a sexuálním menšinám. Tady je výsledek:

I při zběžném pohledu je jasné to, co je na celém výzkumu možná nejzajímavější: že výsledky se totiž celkem dobře kryjí s intuitivní představou o vyspělosti jednotlivých zemí a také s jejich životní úrovní. To ostatně ve studii kanadští vědci dokládají exaktně a na grafech ukazují, že kreativita, alespoň tedy tak, jak ji oni definují, přímo souvisí s výší příjmů a také se sociální rovností. Tvořivost zjevně otvírá dveře k bohatství a prosperitě. Nás samozřejmě zajímá, jak si vedlo Česko. Zde tedy pohled na naši “výkonnostní skupinu”:

Česko rozhodně není na chvostu, přesto bychom si snad přece jenom představovali o něco lepší umístění. Pozoruhodné jistě je, jak těžkou kouli u naší národní nohy představuje poslední kategorie, tedy tolerance, v níž jsme se umístili na krásném 80. místě.

Pokud sama přítomnost této kategorie v hodnocení kreativnosti vyvolává pochyby, kanadští vědci tvrdí, že “země, jež jsou otevřené pestrému vzorku lidí, získávají výhodu, protože otevřenost přitahuje talenty z různých částí spektra a pomáhá při tvorbě nových nápadů. Tolerance je tak přidanou ekonomickou výhodou”.

K tomu za sebe dodejme, že podobné žebříčky jsou sice do jisté míry vždy jen hrou a o jejich kritériích je možné diskutovat, nicméně výsledky i exaktní srovnání s životní úrovní v jednotlivých zemích naznačují, že v Torontu nemohou být tak úplně vedle. Otevřenost a tolerance ostatně odkazuje někam hlouběji: ke schopnosti vnímat změny, novinky a z nich plynoucí různorodost jako pozitivní hodnotu samu o sobě. Kreativita předpokládá touhu po změně a víru, že právě změna je předpokladem lepší budoucnosti.

Norsko se rozhodlo, že bude podporovat auta na elektřinu, a hezkou reportáž o tom přináší deník The New York Times. Elektrická auta mají zatím proti běžným autům řadu nevýhod, především kvůli bateriím mají omezený akční rádius a jsou drahá. Na druhé straně nesmrdí a nejsou hlučná; a pokud se dobíjejí elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů, nepodílejí se na skleníkovém efektu.

Norská vláda samozřejmě neumí vylepšit užitnou hodnotu elektrických aut, ale rozhodla se radikálně snížit jejich cenu. Při jejich nákupu v Norsku není potřeba platit žádnou daň z přidané hodnoty nebo registrační poplatky. Kromě toho jsou e-auta osvobozená od dálničních poplatků, parkovacích poplatků a třeba mýtného za přejezd mostů, což jsou v Norsku docela mastné položky.

Když se k tomu připočítá absence drahého benzínu či nafty, může se prý v Norsku nákup elektrického auta ve srovnání s běžným dokonce i vyplatit. Příklad: v Norsku je elektrická verze Volkswagenu Golf zhruba o třetinu levnější než klasický benzínový Golf-smraďoch (jde pouze o cenu, nikoliv o odpočet zmíněných poplatků). V Česku je podle webových stránek VW cena e-Golfu téměř dvojnásobná ve srovnání s klasikou a blíží se milionu korun.

V Norsku takový postup dává smysl, protože se díky příznivým geografickým podmínkám téměř všechna tamní elektřina vyrábí ve vodních elektrárnách. Model funguje, rozhodně v Norsku roste prodej elektrických aut nejrychleji na světě a téměř čtvrtina nově registrovaných vozidel jsou auta na elektřinu. Reportáž popisuje zkušenost jednoho norského páru, pro který se e-auta stala návykovou záležitostí. “Návrat k obyčejnému autu už není možný,” tvrdí dvojice, “řídit teď auto na benzin je jako vracet se strojem času někam do 80. let.”

“Ode dneška za sto let budou žít na Marsu lidské komunity. Bez ohledu na vlastní etická omezení zavedená na Zemi bychom těmto pionýrům rozhodně měli přát hodně štěstí, aby své potomky s využitím genetických i kybernetických nástrojů adaptovali k životu v cizím prostředí - a stali se téměř novým druhem života,” stojí v seriózním komentáři britského astronoma Martina Reese otištěném nedávno v deníku Financial Times.

Reese předpokládá, že novým průkopníkem v dobývání vesmíru se stane nejspíš Čína, která má dostatečné prostředky, centrální řízení - a především vůli a ambice předvést se jako nová světová velmoc. Když se na Mars nevydají Číňané, zastoupí je prý soukromníci, lidé jako výrobce elektrických aut Elon Musk nebo zakladatel Amazonu Jeff Bezos. Mars se pak stane odrazovým můstkem do hlubin Sluneční soustavy a kosmu.

V touze odlepit se z povrchu planety v každém případě nastalo v poslední době jisté oživení, a neodráží se to jenom v pozitivně laděných filmech jako Interstellar nebo Marťan. BBC minulý týden informovala o společných plánech ruských a evropských kosmických agentur vybudovat stálou základnu v oblasti jižního pólu na Měsíci.BBC tvrdí, že získala exkluzivní informace o misi s názvem Luna 27, jež by měla odstartovat za pět let a měla by prozkoumat terén pro příští základnu. I BBC přitom míní, že nejdříve na Měsíc nejspíš dorazí Číňané, kteří ho použijí jako přípravku na Mars a možná se tam pokusí těžit vzácné horniny. Slavný Stephen Hawking zase nedávno v rozhovoru potvrdil své přesvědčení, že osud lidstva bude záležet na jeho schopnosti najít pro sebe nový domov mimo tuto planetu.

V pondělí se strhla zajímavá roztržka ohledně postoje OSN k legalizaci drog. Známý britský celebritózní podnikatel Richard Branson na svém blogu oznámil, že Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (sám je členem Globální komise pro drogovou politiku) se chystá doporučit globální legalizaci drog pro osobní spotřebu. OSN zprávu obratem popřela, BBC ale přišla s exkluzivní informací o existenci zmíněného návrhu, a dokonce zveřejnila jeho kopii. Podle britské zpravodajské agentury byla OSN nucena návrh stáhnout “po nátlaku minimálně jedné země”.

Branson přitom na svém na blogu dekriminalizaci drog označil za “občerstvující posun, který může být velkým krokem směrem ukončení nesmyslné kriminalizace milionů uživatelů drog po celém světě”. Branson a další zastánci dekriminalizace se domnívají, že drogová závislost má být považována za zdravotní problém a že trestání uživatelů drog podle trestního řádu je přehnané a kontraproduktivní. BBC uvedla, že jenom vloni bylo ve Spojeném království za držení drog stíháno 36 000 lidí.

Úřad pro drogy a kriminalitu se vymlouval, že návrh je dílem ředitelky sekce pro boj s AIDS/HIV a že ředitelka pouze sdělovala svůj osobní názor, argument ale nezněl příliš důvěryhodně. The Guardian s odvoláním na člena sdružení bojujícího za legalizaci drog, tvrdil, že agentura OSN musela návrh na poslední chvíli stáhnout a odložit na naléhání alespoň jedné členské země a že zvažuje jiný právní postup.

Na závěr jenom dodejme, že kriminalizace drog vedla k rozsáhlé drogové válce na velké části území Latinské Ameriky, přičemž počty obětí se počítají na statisíce. Tvrdý represivní postup přitom nikdy nepřinesl výrazné omezení spotřeby, proud peněz z ilegálního obchodu však umožnil rozvrátit státní instituce zemí jako Mexiko nebo Kolumbie. Boj proti drogovým mafiím hýbe americkým kontinentem a spolupráce na něm byla například jedním z důvodů, proč začaly tát ledy mezi vládou Spojených států a diktaturou bratří Castrů na Kubě.

Video: Jsme ve vesmíru sami a je naše existence triviální? 

Kulturní tip: Kmotr 2. Nova Cinema 20.10.2015  20:00. Al Pacino a Robert De Niro v hlavních rolích pokračování slavné mafiánské ságy, oceněné šesti Oscary.

https://www.youtube.com/watch?v=qJr92K_hKl0